Letním řezem sice rozumíme zkracování jednotlivých příliš bujných výhonů, hlavně u keřů velkokvětých růží a korun růží stromkových, ale hlavním a velmi důležitým posláním letního řezu je povzbuzení tvorby dalších nových květů. Množství květů, které dá růžový keř během letního období, je odrůdovou vlastností. Některé odrůdy kvetou méně, jiné bohatěji, ale o tom, zda keř dá maximální počet květů, jakého je daná odrůda schopna, rozhoduje pěstitel. Je samozřejmé, že tu má své slovo dokonalá celková péče, půda, zálivka, hnojení, počasí a ochrana proti škůdcům a chorobám, ale i kdyby všechny ty podmínky byly splněny, sotva bychom dosáhli během léta z jednoho výhonu tří i čtyř zdravých kvalitních květenství bez správného letního řezu.
Odstraňovat odkvetlý květ růže až po opadání korunních plátků a jen prostým uštípnutím květní stopky tak, jako to děláme obvykle u narcisů, tulipánů, pivoněk apod., je zásadní chyba. Zamezíme tím sice tvoření šípků, které by keř zbytečně oslabovalo, ale nový výhon s příštím květem vyraší příliš vysoko ve slabé části původního výhonu a bude vytáhlý, tenký a ohebný.
Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržet zásady správného letního řezu, a to:
-
Odkvetlý květ odstraňujeme ještě před úplným opadem korunních plátků, tj. ihned, jakmile ztratil svůj půvab.
-
U velkokvětých růží s odkvetlým květem odřezáváme současně část stonku s neúplnými listy, které pod ním vyrůstají, a alespoň jedním listem úplným, pětičetným.
-
Řez vedeme ve vzdálenosti 5 až 8 mm nad dalším zdravým očkem; dříve se však přesvědčíme, že výhon je v tom místě tak silný, aby unesl vzpřímeně nový stonek s květem.
-
Jde-li o odrůdu s velkými a plnými květy, které při dešti dosahují značné váhy a snadno se potom ulamují, řežeme raději až nad dalším očkem v silnějším místě, a odřezáváme tedy ještě další list.
Aby nové výhonky nerostly dovnitř keře, zejména na korunách stromkových růží, snažíme se, aby nejvyšší ponechané očko směřovalo ven, podobně jako při jarním řezu. U krátkých výhonů s malým počtem listů hledíme i na to, abychom je příliš neoslabili nadměrným zmenšením listové plochy.
Vyrašení očka můžeme ještě o několik dnů uspíšit, když opatrně odlomíme k němu přisedlý list i se všemi částmi řapíku, v nichž je obsažena brzdící látka, zabraňující předčasnému vyrašení. Za příznivých podmínek můžeme takto dosáhnout u velkokvětých růží nasazení nového květu v překvapivě krátké době. Po odkvětu opakujeme letní řez popsaným způsobem třeba i několikrát.
V září i později na podzim by nebylo účelné zkracovat výhony s odkvetlým květem o dva listy, protože vynucený výhon by již neměl naději dát do zimy dobrý květ. V tu dobu růži již šetříme, aby dřevo mělo možnost dobře vyzrát a bylo odolnější proti mrazu. Proto k podzimu již ani růže do vázy neřežeme s dlouhými stonky.
U mnohokvětých růží, polyantek a floribund odřízneme po postupném odkvětu všech květů celé květenství nad prvním listem. Dnes jsou již některé vysloveně záhonové růže ze skupiny mnohokvětých šlechtěny k tomu, aby se po odkvětu „samy čistily“, tj. shazovaly stopky s odkvetlými květy. Je to cenná vlastnost odrůd pro velké plošné výsadby zejména růží v barvě bílé a jiných světlých tónech, jejichž usychající korunní plátky tmavnou a ruší celkový dojem výsadby. Pnoucím růžím, jejichž květy jsou v květenstvích podobně jako u polyantek, odstraňujeme též celá odkvetlá květenství najednou, stejně jako u mnohokvětých růží. Pouze u odrůd s jediným květem na stonku, zpravidla delším, postupujeme jako u velkokvětých odrůd. Včasné odstraňování odkvetlých květů je zvlášť důležité u častěji kvetoucích pnoucích růží a dopomáhá k bohatšímu opětnému vyrašení. V létě za plného olistění je to sice velice pracný výkon, ale měli bychom i jednou kvetoucím odrůdám brzy odstraňovat odkvetlé květy, aby se rostliny nevysilovaly tvorbou plodů, nýbrž aby vytvořily více květních oček pro příští rok.
Odkvetlé květy neodřezáváme u tzv. botanických růží a některých jim blízkých odrůd sadových růží, jejichž šípky svou barvou a mnohdy i tvarem jsou půvabnou ozdobou keřů a zahrady ještě v pozdním podzimu.