Hlavními prvky, které růže jako každá rostlina potřebuje k růstu a vývoji, jsou dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síra a železo. Tzv. stopové prvky, tj. prvky které jsou také nepostradatelné k dobrému růstu a vývoji, rostlina potřebuje v tak nepatrném množství, že je nalezne víceméně v každé půdě, takže většinou není třeba je do půdy zvlášť dodávat. Jsou to např. bór, mangan, molybden, zinek, měď aj. Rostlina přijímá tyto prvky ve formě jednoduchých sloučenin rozpuštěných ve vodě. Tyto látky nazýváme rostlinné živiny. Je důležité, aby rostlina měla stále k dispozici dostatek živin v poměru pro ni nejvýhodnějším a také ve stavu pro ni přijatelném. Jakmile v půdě klesne množství určité živiny tak, že jí má rostlina nedostatek, začne přijímat úměrně méně ostatních živin a narušený poměr živin v půdě může vyvolat u rostliny i zřetelné poruchy ve výživě, a tím i v růstu a vývoji.
K hnojení a přihnojování růží používáme převážně hnojiva složená, kombinovaná, tj. hnojiva obsahující několik živin v určitém poměru. I když se nyní vyrábějí hnojiva obsahující všechny důležité živiny, včetně stopových prvků v poměru nejvhodnějším, měli bychom se seznámit s působením jednotlivých živin, abychom mohli hnojit diferencovaně podle půdy neobvyklého složení (např. na půdách jednostranně vyčerpaných předplodinami nebo změněných předchozím hnojením, počasím atd.).
Pro správnou výživu je také důležitá hodnota pH půdy, která se má pohybovat v rozmezí pH 5,5 – 6,5. Během let může nastat změna hodnot pH půdy, takže se reakce půdního roztoku stane pro růže nevhodnou. Při kyselejší půdní reakci se zpomaluje uvolňování fosforu v půdě. Rostlina jej nemůže z půdy přijímat a musíme vápnit nebo používat hnojiva nezvyšující půdní kyselost. V půdách zásaditých, tj. v půdách s pH nad 7,0 se sloučeniny železa mění ve formy nepřípustné rostlinám a rostliny strádají jeho nedostatkem.
Růže je zvlášť citlivá na vyšší obsah solí v půdním roztoku, a proto nepřeháníme dávky průmyslových hnojiv, zejména na těžších půdách, kde se soli pomalu vyplavují.
Dusík (N) je důležitý k tvorbě hmoty, podporuje vývin výhonů a olistění, délku stonků a dobrou vybarvenost květů. Je potřebný zejména v časném jaru a před tvořením poupat. V lehčí půdě účinkuje rychleji, ale také je rychle odplavován do spodních vrstev.
Při nedostatku dusíku se rostlina opožďuje v růstu, výhony jsou krátké, listy malé, světle zelené. Květy bývají špatně vybarveny, postrádají výraznější, čisté barvy. Tvoří se častěji slepé výhony, tj. takové, které nekončí květem.
Při přehnojení dusíkem mají sice listy pěkně tmavozelenou barvu, ale výhony jsou vyběhlé, mohutné, poměrně měkké, nepevné, a rostlina špatně odolává houbovým chorobám. Vegetace se prodlužuje do zimy, dřevo nevyzrává a růže snadno podlehne mrazům. Proto také nehnojíme dusíkem již v červenci. Přemíra dusíku též zkracuje trvanlivost řezaných květů.
Fosfor (P) má hlavní význam pro generativní období vývoje, podporuje tvoření poupat, vývin květů i kořenů a také vyzrávání dřeva na podzim.
Při nedostatku fosforu se tvoří jen málo podřadných květů. Listy se zbarvují tmavě zeleně až modrozeleně. Silný nedostatek fosforu se na nich projevuje nepravidelnými skvrnami odumřelé listové tkáně. Nové výhony mají barvu červenofialovou na rozdíl od sytě červených výhonů rostlin dobře zaopatřených fosforem. Při přehnojení fosforem blednou barvy květů.
Draslík (K). Růže dostatečně zásobené draslíkem jsou zdravější, mají květy intenzívně svítivě zbarvené, listy tmavě zelené a lesklé, dřevo pevné, vyzrálé a odolné proti mrazu. Draslík je důležitý i pro hospodaření s vodou a má být růži stále k dispozici, zvláště při jarním rašení. Prodlužuje trvanlivost řezaných květů.
Nedostatek draslíku se projevuje chlorotickými skvrnami mezi žilkami vrcholových listů, které mohou postupně zasáhnout celé čepele. Barvy květů jsou bledé. Rostliny ztrácejí odolnost proti mrazu, zpomalují růst, internodia, a tím i výhony jsou kratší, dřevo špatně vyzrává. Nedostatek draslíku se spolupodílí na tvorbě tzv. slepých výhonů, tj. výhonů bez květů.
Při značné spotřebě draslíku jen zřídka dochází u růží ke škodám z jeho nadbytku. Přehnojení se může projevit bledě zelenou barvou a popáleninami listů. Nadbytek může působit při nedostatku vápníku a hořčíku v půdě.
Vápník (Ca) podporuje činnost mikroorganismů v půdě, tvorbu humusu a dobře působí na strukturu půdy. Potřebné množství značně závisí na druhu půdy. Zvyšuje trvanlivost řezaných květů.
Nadbytek vápníku v půdě škodí nepřímo tím, že vápník váže jiné důležité složky, zejména některé stopové prvky (B, Mg) a z jejich nedostupnosti pro rostliny vznikají chlorózy, tzn. žloutnou listy. Při nedostatku Ca se zpomaluje růst a výhony jsou kratší, i když mají normální květy. Při větším nedostatku mohou také odumírat kořeny, okraje listů vypadají jako popálené, listy opadávají.
Hořčík (Mg) vyvažuje draslík a je stejně potřebný při výměně látek. Nedostatek hořčíku se projevuje snížením obsahu chlorofylu ve spodních listech a jejich blednutím.
Železo (Fe). Nedostatek železa se projevuje žlutými skvrnami na mladých listech a chloróza se postupně šíří na celý list. Nedostatek železa se vyskytuje v kyselejších půdách. Přebytek se objevuje výjimečně a způsobuje pomalé odumírání rostliny od kořene, takže rostlina hyne již po 3 – 4 letech.
Stopové prvky. Potřeba stopových prvků je poměrně nepatrná, jen málokdy dochází k jejich skutečnému nedostatku, ale i toto malé množství má důležitost pro zdraví růží a růst jejich listů a květů. Bez bóru rostou listy malé a úzké, se zvlněnými špičkami. Květů je málo, mají netypický tvar, barva nabíhá do modra a bledne, okraje korunních plátků jsou nahnědlé a jakoby roztřepené. Z nedostatku manganu blednou středy starých listů, jen okraj zůstává tmavě zelený. Také při nedostatku molybdenu listy mění barvu na světlejší a později jim usychají špičky a okraje. Celý růst rostliny je slabší, a pokud se vyvine několik málo květů, jsou nevybarvené a na slabých stoncích. Chybí-li měď, dostávají okraje mladých listů světlejší barvu a později odumírá vegetační vrchol i vrcholky nově se tvořících postranních výhonů.
Chlór v půdě ovlivňuje velmi nepříznivě vývin růží, které jsou chlorofobní, tj. velmi citlivé na chlór. Nebezpečná jsou hlavně draselná hnojiva, v nichž draslík je vázán ve formě chloridu (KCl). Při častějším používání draselných solí v půdě se hromadí chlór. Proto místo draselné soli, obsahující 40 – 50% vázaného chlóru, hnojíme k růžím raději síranem draselným, jehož dvouprocentní obsah chlóru je celkem zanedbatelný. Přítomnost většího množství chlóru v půdě se projevuje popáleninami na listech a celkovým chřadnutím a dokonce úhynem rostlin. Růžím škodí i vysoký obsah chlóru v zálivkové vodě, nesnášejí více než 150 – 170 mg na l vody. Bylo pozorováno, že např. zvýšením obsahu chlóru o 50 – 80 mg na 1 l vody se ve velkovýrobě snížil výnos odrůdy ʼCarolʼ o 3,8%.