-
Časně v předjaří: Jak jen dovolí počasí (ještě před odkrytím růží), dáme 60 až 80 g plného hnojiva (např. Cererit) na 1 m2. Hnojivo rozhodíme stejnoměrně po celé ploše. Při rozhrnutí zimního krytu se hnojivo dostane mělko pod povrch půdy.
-
Asi uprostřed května, když růže začínají tvořit poupata: Po dešti nebo po předchozím zalití přihnojíme roztokem rychle účinkujícího plného hnojiva (např. Herbasyn I) v dávce 30 g hnojiva do 10 litrů vody. Každý keř zalijeme třemi litry roztoku.
-
Koncem června: Opakujeme hnojivou zálivku stejným způsobem, opět na dobře zavlaženou půdu.
-
Koncem října až začátkem listopadu: Rozhodíme na 1 m2 30 g draselného hnojiva bez chlóru (např. síranu draselného) a 30 g fosforečného hnojiva (např. granulovaný superfosfát – nebo na kyselých půdách Thomasova moučka). Nahrnujeme-li okolní půdu k zimnímu zakrytí, musíme dát toto zásobní hnojení až teprve po zakrytí růží.
Nelze vždy hnojit podle jednotného rozvrhu, ten je určen pro normální vývoj počasí, průměrné půdní typy a normální lehké až středně těžké zahradní půdy. Na lehkých, velmi propustných půdách se osvědčuje přesunout červnovou hnojivou zálivku na střed června a přidat další přihnojení roztokem rychle působícího hnojiva nejpozději ještě v první dekádě července. Podobně postupujeme za velmi mokrého, deštivého počasí, kdy jsou živiny rychle a nadměrně vyplavovány.
V roce suchém nehnojíme tolik, jako v roce s větším množstvím dešťových srážek, a zvlášť opatrně si počínáme s dusíkem. Část z jara dodaných hnojiv zůstane někdy bez dostatečné vláhy nespotřebována v půdě. Teprve když deště pozdního léta a podzimu vydatně zavlaží půdu, začne rostlina přijímat živiny, dlouho do zimy vegetuje a je pak značně ohrožena mrazy.
Fyzikální stav půdy je vždycky velmi důležitý. V půdách příliš spékavých a silně jílovitých se nemohou tvořit kořeny a dodávaná průmyslová hnojiva nejsou nic platná. Hromadí se v půdě, zabraňují pohybu vzduchu a rostlinu ještě dusí. Tam pomůže jedině rašelina, humus, hrubý písek a vše, co působí rozvolnění, drobtovitost a nespékavost půdy.
Přihnojování na list prospívá samozřejmě všem růžím, ale pro mladé, zesláblé keře, které si ještě nedokázaly vytvořit postačující kořenovou soustavu, stejně jako někdy pro starší růže po přesazení, může být doslova záchranou. Takové rostliny mají lehce zažloutlé, malé a matné listy, slabé květní stonky apod. Přihnojujeme je roztokem plných hnojiv každý týden i častěji. Jako vhodný zdroj stopových prvků použijeme hnojivo Mikrola A, zředěné odraženou vodou v poměru 1 : 1000.
Speciální přípravek pro listovou výživu rostlin Vegaflor, vyráběný podle zahraničních licencí, obsahuje všechny základní živiny i některé stopové prvky a také přísadu, která podporuje pronikání živin do vodivého systému rostliny. Může se přidávat i k zálivce, ale slouží hlavně k mimokořenové výživě rostlin, např. tehdy, když nastane porucha výživy kořeny vlivem nadbytku nebo nedostatku některého prvku v půdě. Postřik děláme 0,2% roztokem na list i květy, v 10 až 14 denních intervalech, celkem třikrát až čtyřikrát. Také můžeme jednoduše skropit list z konve s jemně dírkovanou růžicí.
Vegaflor lze míchat s některými postřikovými přípravky, jako je např. Metation nebo Fundazol a spojit přihnojování s postřikem proti škůdcům a chorobám. Nedoporučuje se míchat Vegaflor s přípravky, obsahujícími soli těžkých kovů, jako např. Kuprikol. Občasné hnojení na list prospívá i zdravým růžím, mají po něm olistění stále lesklé a vytrvalé. Také dobře živený list snáze odolává napadení chorobami. Přípravek skladovaný přes zimu musí být chráněn před chladem a uložen v teplotě vyšší než +10 °C. Při podchlazení se vylučují krystaly, které je možno rozpustit protřepáním v teplém prostředí. Správné hnojení a výživa růží vyžaduje, abychom aspoň jednou za pět let nechali provést rozbor půdy v laboratoři a podle výsledku upravili dávky základních živin N, P, K. Dobrou pomůckou jsou tzv. Agrolatesty, kterými si i sami můžeme rychle stanovit obsah základních živin i hodnotu pH.