Růže potřebuje značné množství vody. Obvykle se udává, že potřebné množství atmosférických srážek je 700 až 800 milimetrů. V různých fázích růstu jsou její nároky na vodu nestejné. Nejvíce vody potřebuje růže v době nejintenzívnějšího vývinu, tedy od jarního rašení, když se tvoří výhony a listy, a po prvním odkvětu, když začíná růst druhých výhonů.
Značně vyšší potřeba vody v obdobích intenzívního vývinu je ostatně v přímé souvislosti se zvýšeným hnojením. Bez dostatku vody a živin rostlina tvoří jen slabé výhony a nasazuje zakrnělé, obvykle málo plné květy na velmi krátkých stoncích. Závlaha deštěm postačí jen málokdy, takže většinou je nutné růže zalévat. Povrchní, byť každodenní zalévání nemá pro růže význam.
Většina růží pěstovaných u nás v zahradách je očkována na podnoži R. canina, která koření poměrně hluboko: její jemné kořínky bývají v hloubce až 50 cm. Má-li voda prosáknout do té hloubky, je třeba dodat půdě se střední jímavostí 30 až 50 l na 1 m2. Toto množství většinou vystačí na 10 až 14 dnů a jen za velmi suchého počasí musí se tento interval zkrátit a zalévat jednou za týden. Také propustné a vysychavé půdy vyžadují časnější zavlažení.
Již při kypření půdy pamatujeme na budoucí zálivku a nahrnujeme mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda nestékala ze záhonů, ale vsákla se tam, kde je jí potřeba. Nezaléváme za prudkého slunce. Odraženou vodu lijeme z konve trubkou přímo k rostlině do mělké vyhloubené jamky. Dbáme přitom, abychom nepostříkali listy.
Při závlaze postřikem zpravidla dodáme půdě méně vody, než se domníváme. Nemáme-li však jinou možnost, vyhýbáme se alespoň stříkání za slunečního úpalu a dbáme, aby listy mohly vždy do večera ještě oschnout. 
Dlouho i přes noc mokré listy jsou ve zvýšené míře vystaveny nebezpečí napadení houbovými chorobami. Konec léta a podzim je dobou, kdy nadměrné množství vody růží neprospívá, nýbrž naopak může být ke škodě. Nadbytek vody na podzim povzbuzuje rostlinu k stálé vegetaci, výhony včas nevyzrávají a mohou být snadno poškozeny mrazy. Proto od začátku září zpravidla již nezaléváme, růžím stačí přirozené srážky. Je-li však podzim velmi suchý, musíme přiměřeně zalévat, aby růže nevystupovaly do mrazového období bez vláhy v kořenech. Umrzlá půda, jež nepropustí vodu, a rostliny pak hynou z nedostatku vláhy. Vydatná závlaha ještě před zámrazem je velmi důležitá; často se totiž domníváme, že růže přes zimu zmrzly, kdežto ve skutečnosti jejich zkázu způsobilo sucho pod umrzlou vrchní vrstvou půdy. Nebezpečí ještě stupňují teplé, slunné dny v únoru a březnu, kdy nastává nejen značný odpar vody z nadzemních částí rostlin, z povrchu půdy, ale z kořenů je již také odčerpávána předčasně vzhůru stoupající míza, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzá. Proto za suchého podzimu poskytneme růžím před zimním zakrytím ještě dostatek vody.