K pěstování stromkových nebo převislých růží používáme silné a vyvinuté podnože. Amatéři mohou používat i vhodné odkopky R. canina, nalezené v 
přírodních porostech, na okraji lesů apod. Tyto kmínky však kvalitou zaostávají za kmínky, vypěstování z podnože; mají mnoho ostnů a často se zlomí. Při odstraňování ostnů se může poranit kůra, a tím vniknout do rostliny infekce. Proto je nutné ostny odstraňovat opatrně, nejlépe po ztrátě mízy. Rovněž větší poškození kořenového systému, k němuž dochází při oddělování oddělku z keře, musí být nožem upraveno hladkým řezem před školkováním. Vysokokmínky z podnoží školkujeme do dobře připravené zeminy ve sponu 1 x 0,25 m. Teprve ve druhém roce se vytvoří jeden až dva vhodné rovné výhony. Ponecháme oba a teprve později za vegetace slabší odstraníme. Ostatní vedlejší výhony odstřihneme ihned nad kořenem. Jednotlivé výhony lehce přivážeme k vodorovně napnutému drátu a v létě očkujeme.
Popsaným způsobem očkujeme nejen keřové růže, nýbrž i vysokokmenné růže. U růží keřových dáváme na podnož zpravidla jedno očko, kdežto vysokokmínky očkujeme nejméně dvěma očky, a to na protilehlých stranách kmínku, abychom dosáhli pěkného tvaru korunky. Očka neumisťujeme do stejné výšky na kmínku a proti sobě (nebezpečí vylomení při větru), ale volíme svislý odstup asi 5 cm. Zavazujeme-li očkovance lýkem, zatřeme řez kolem očka štěpařským voskem. Vysokokmínky očkujeme ve výšce 100 – 120 cm, u růží převislých (smutečních) ve výšce až 160 – 180 cm. Pro převislé růže používáme očka růží popínavých. Pěkné jsou i polokmínky, na nichž očko vsazujeme do výšky 60 – 80 centimetrů. Minirůže se velmi dobře vyjímají na kmíncích vysokých 30 – 40 cm.
Nad místem štěpování vysokokmínku zakrátíme na jaře korunku podnože na 15 – 20 cm a na zimu dřevinu položíme a zakryjeme. Na jaře ponecháme nad místem očkování jen čípek podnože, dlouhý asi 10 cm, k němuž popřípadě připevníme výhony rostoucí ze závalů, a tak předcházíme jejich vylomení větrem.
Další způsob je očkování bdícím očkem. Technika očkování je stejná. Bdícím očkem očkujeme kmínek hlavně časně zjara, chceme-li dosáhnout kvetení ještě v témž roce. Bdící očka získáváme zpravidla ze skleníku. Použitím bdícího očka v červnu nebo později vzniká nebezpečí, že vyrašené letorosty dostatečně do zimy nevyzrávají a hrozí jim špatné přezimování.
Dalším způsobem očkování je tzv. metoda Forkertova. Používáme ji hlavně u očkování vysokokmínků, a to tehdy, má-li podnož málo mízy vlivem klimatických poměrů. Touto metodou můžeme očkovat po celý rok. Záleží v tom, že na podnož seřízneme rovný plátek kůry odshora dolů, přičemž dbáme, abychom zbytečně neporanili dřevo podnože. Plátek kůry na podnoži odřízneme v jeho polovině a za kůru vložíme stejně široký štítek s očkem seříznutým do klínku. Očko musí zůstat bezprostředně nad ponechaným štítkem kůry podnože. Při snímání štítku s očkem dbáme, aby byl stejně široký jako seříznutý plátek podnože. Není-li to možné (slabý roub apod.), pak musíme štítek s očkem upravit za kůru podnože tak, aby aspoň jednou stranou se kryl s okrajem provedeného zářezu na podnoži. Horní část štítku s očkem zařízneme přesně s horní částí zářezu na podnoži. Očko zavážeme lýkem a zatřeme voskem nebo svážeme fólií.
Srůst očka s podnoží závisí především na povětrnostních podmínkách a zásobě dusíku a fosforu v podnoži. Význam přítomnosti a funkce draslíku není ještě dobře prozkoumán. Vysokokmínkové růže mají za dva roky po naočkování dobře vyvinutou a vytvořenou korunku. Na podzim se vyryjí, založí podle jakostních tříd, prodávají se a ještě na podzim se vysazují. Spotřebitelé vysazují vysokokmínkové růže raději na jaře, neboť tak odpadá nebezpečí poškození zvěří a zakrývání na zimu.
Jednoduché množení na zahrádce
Protože zahrádkář a milovník růží nemá pařeniště nebo skleník, může si zařídit zcela miniaturní množárničku. Potřebuje dva květináče. První, větší o průměru 15 – 15 cm připraví tak, že na otvor položí větší oblázek a asi 1 cm vrstvu jemného štěrku nebo hrubého písku a na ni potom teprve dá jemný písek. Na písek postaví druhý menší květináč o průměru 9 – 10 cm, a to tak, aby horní okraj menšího květináče byl asi o 1 cm hlouběji, než je horní okraj většího květináče. Do otvoru dna menšího květináče dá korkovou zátku a prostor kolem vyplní jemným pískem. Do písku zasadí 5 – 6 řízků, do malého květináče naleje vodu a její hladinu udržuje stále stejně vysoko. Ze čtyř drátů zapíchnutých po obvodu velkého květináče vytvoří stříšku, kterou pokryje polyetylénovou fólií a po obvodu květináče upevní gumičkou.
V červnu nebo červenci uřízne z polovyzrálých letorostů vrchol a ze zbývající části se třemi očky upraví řízky, které zasadí do písku. Množáričku postaví na okno, verandu nebo do polostínu na zahradě. Může použít také dřevité řízky v zimě, které zakoření za 14 dní až 4 týdny. Potom je sází do květináčů. Tak se dobře množí především miniaturní růže, ale lze mít úspěch i u některých polyantek.