Pnoucí růže

Pnoucí růžePnoucí růže a obecně popínavé rostliny patří mezi zahrádkáři k nejpopulárnějším rostlinám. Můžou za to krásně barevné načechrané květy a lehká příjemně omamná vůně. Pnoucí růže lze v základu rozdělit na dvě hlavní skupiny. Tu první tvoří pnoucí růže, pro které jsou typické méně ohebné pruty, bohaté květy a poměrně dlouhá doba kvetení. Druhou skupinu zastupují pnoucí růže, pro něž jsou charakteristické dlouhé velmi pružné výhony a menší seskupení květů. Mezi zahrádkáři a zahradníky se jim říká Rambler nebo také liánovité pnoucí růže. Kvetou pouze jednou za rok, ale za to velmi intenzivně. Asi nejlepším obdobím pro započetí pěstování růží je polovina října, když už podzim nabral na obrátkách, a toto období trvá až do příchodu prvních mrazů. Zkušení zahrádkáři navíc doporučují vysazovat sazenice v bezlistém stavu a do jamky se zastřiženými kořeny. Důležité je také, aby růže rostla směrem k treláži, pergole nebo jiné opoře. Se sázením pnoucích růží se nemusí nutně začínat jen na podzim, ale i na jaře. Přesněji řečeno brzy na jaře a rozhodně dříve než započne rašení.

Jak vybrat správné místo pro pěstování růží?

Růže patří mezi květiny, kterým nejvíce vyhovuje spíše slunné místo, které se během dne ocitne alespoň na kratší dobu ve stínu. Rozhodně není dobré vystavovat růže po celý den ostrému sluníčku, protože intenzivní a nepřetržité sluneční záření může způsobit popálení tmavých květů a vyblednutí těch světlejších, což výrazně sníží jejich estetickou hodnotu a vaše usilovná snaha mít pěkné růže by přišla vniveč. Špatnou volbou by bylo pěstování růží na trvale zastíněném místě. V takovém prostředí totiž růže málo kvetou, vytváří slabé a špatně vyzrávající výhony a nejsou řádně probarveny. Růže nevysazujte také pod velké a staré stromy, nedoporučuje se ani výsadba do odlehlých koutů zahrad. Pnoucím růžím se bude nejlépe dařit v hlinité půdě bohaté na živiny a také by měla být dobře propustná.

Jaká je nejlepší půda pro růže?

Nejlepších výsledků při pěstování růží dosáhnete tehdy, když pnoucí růže zasadíte do písčitohlinité půdy s propustnou spodní vrstvou. Obsah humusu v půdě by se měl pohybovat kolem 5 až 7 %. Pnoucím růžím nevyhovuje kyselá půda, kterou však lze zregulovat přimícháním mletého vápence (ne hašeného!). V optimálním případě by půda pro pěstování růží měla mít kyselost 6 do 7 jednotek pH. Zdravému růstu pnoucích růží také neprospívá ani příliš zásaditá půda, se kterou se pro změnu vypořádáte přimícháním rašeliny.

Jak je to s hnojením

K organickému hnojení bohatě postačí domácí nebo i kupovaný kompost. Naopak pro hnojení popínavých růží se nehodí upravená rašelina. Po uplynutí několika let od výsadby se začínají používat i hnojiva minerální. Standardně se používají granulovaná a bezchlorová hnojiva, a to v dávce cca 50 gramů na m2, tedy množství odpovídající zhruba jedné hrsti. Použité hnojivo pomocí motyky zlehka vmíchejte do půdy.

Množení růží a jejich zalévání

Růže u plotuProtože množení růží ze semen by bylo velmi zdlouhavé, přistupuje se zpravidla k množení odnožemi nebo řízky, které je podstatně rychlejší. Další variantu představuje očkování, kdy se na kořenový krček podnože přenese očko ušlechtilé odrůdy. Nejrozšířenější množící metoda je pomocí podnoží. Používá se jich několik desítek různých druhů. Podnože se získávají z oddělených semen různých typů a druhů. Podnože jsou při množení růží tolik účinné hlavně proto, že mají již vyvinutý kořenový systém a mohou očkované růži poskytnout mnohem více živin. Na volbě podnože závisí, jak moc bude růže odolná vůči klimatickým změnám, jak bude reagovat na danou půdu a jak dobře pokvete. Růže řadíme do skupiny hluboko kořenících rostlin, takže i v obdobích sucha, kdy ostatní rostliny pozvolna vadnou a usychají, dosáhnou kořeny růží na vláhu ve spodních vrstvách půdy. Obecně platí, že pro zdravější růst růží je lepší, když jsou zalévány větším množstvím vody v intervalu 2 až 3 dnů, než když se zalévají pravidelně každý den menším množstvím vody.

 

Pergola jako nejlepší kamarádka pnoucích růží?

Pergola a růžeJe obecně známo, že pnoucí růže se nedokážou pnout bez cizí pomoci. K zdravému a bohatému růstu potřebují nezbytně oporu, po které by se vypnuly a jak se patří, rozrostly. Takovou oporou můžou být například různé dekorační mříže a treláže, ale nezřídka se jako opora pro popínavé rostliny využívá zahradní pergola či altánek. Pokud chcete, aby pnoucí růže rostly určitým směrem, musí se šlahouny pnoucí rostliny na oporu vyvazovat. Ideální doba pro navazování je podzim. Pnoucí růže se ke konstrukci pergoly nebo k treláži navazují pomocí plastových úchytek. V případě, že jsou výhonky růží příliš krátké, doporučuje se použít pomocné tyčky, pomocí nichž se výhonky navedou ke konstrukci či ozdobné mřížce. Růže se vyvazují směrem vzhůru, šikmo, vodorovně nebo vějířově. Při vyvazování by se šlahouny měly ovíjet spirálovitě kolem opory k vrcholu keře. A to z toho důvodu, aby tok mízy vyživil i očka ve spodní části keře. Je dobré mít na paměti, že pokud má být zahradní pergola či altán využita jako opora pro lepší růst popínavých rostlin, je velmi důležité, aby měla pevnou konstrukci, která udrží tíhu i hojně rozrostlých pnoucích růží. Fotografie od jednoho výrobce pergol naznačuje, že konstrukce takové pergoly musí být realtivně robustní, vzhledem k váze velké a staré rostliny.  Popínavé růže a pergoly si prospívají navzájem. Zatímco pnoucí rostliny získají spolehlivou oporu pro svůj růst, pergole se pro změnu zvýší estetická úroveň a získá minimálně částečné zastínění a do určité míry i ochranu proti dešti.

Jak často se pnoucí růže prořezávají?

Pnoucí růže se dělí na dvě rozdílné skupiny. Pro první skupinu popínavých růží jsou typické méně ohebné pruty, plné květy a také dlouhá doba kvetení. Druhá skupina pnoucích rostlin se nazývá Rambler a pro růže patřící do této skupiny jsou charakteristické dlouhé ohebné výhony a menší seskupení květů. Růže Rambler kvetou pouze jednou za sezonu, ale o to intenzivněji. Při prořezávání růží náležících do první skupiny, je důležité růže vodorovně vyvazovat na treláž, pergolu nebo jinou opěrnou konstrukci. Jen tak dosáhnete velkého množství květů. V případě, že by se růže nechaly růst pouze do výšky, květy by vyrašily jen na konci výhonků. Odkvetlé postranní výhony je třeba zkrátit na tři až pět oček. Může se stát, že hlavní výhony budou růst slaběji, v takovém případě je vhodné neduživé hlavní výhony zkrátit na délku spodního mladého bujně rostoucího výhonu. Osvědčeným trikem na oživení starých pnoucích růží je tzv. omlazovací řez. Provádí se každý rokem a zkracuje se při něm třetina hlavních výhonů do výšky cca 10 centimetrů nad zemí. Pnoucí růže z druhé skupiny, tedy růže Rambler netvoří trvalou kostru a v pravidelných intervalech jim od země narůstají nové, ohebné, až několik metrů dlouhé výhony. Jak již bylo řečeno, tento typ popínavých růží kvete pouze jednou za sezónu a právě po odkvětu přichází čas na udržovací řez. Ten se provádí v létě a zkracuje se při něm každý třetí nejstarší výhon, aby se díky tomu vytvářely nové a dlouhé výhony. Postranní odkvetlé výhony se zkracují na délku 10 centimetrů a všechny odkvetlé výhony rostoucí blízko u země se také odřezávají.

Co dělat s popínavými růžemi v zimě?

Pnoucí růže se před zimními mrazy chrání nejlépe chvojím. A to tak, že se pomocí chvojí zakryjí výhony. Chvojí navíc chrání pnoucí růže před slunečním zářením, díky čemuž se předchází mrazovým prasklinám. Některé odrůdy pnoucích růží mají v genech mizernou odolnost vůči mrazu a nastane-li třeskutá zima, nepomůže popínavým růžím ani svěcená voda. Při nakupování růží si proto všímejte nejen estetického hlediska, ale informujte se i na mrazuvzdornost dané odrůdy pnoucích růží.

Pro zajímavost, například mladé stromkové růže se zazimovávají tak, že se ohýbají přes zbytek předchozího výhonu (tzv. čípek) a poté se připevní do rýh a zasypou zeminou. Jinak se postupuje u starších stromkových růží, které zpravidla již není možno ohýbat. Obvykle se zakryjí papírem či pytlovinou, nikoliv však fólií. Zakrývá se přitom jak korunka keře, tak kmínek. Pnoucí růže se také chrání chvojím, důležité je pak především zastínění rostlin před sluncem jak v průběhu zimy, tak na jejím sklonku, kdy už se pozvolna probouzí jaro.