Růže mají mít dostatek místa, aby si vzájemně nestínily a nepřekážely v růstu. Nebylo však správně, sázet je příliš daleko od sebe. Volná půda nevypadá hezky, zarůstá plevely a slunce ji příliš prohřívá a vysušuje. Vzrostlé záhonové růže měly by se proto lehce dotýkat svými listy, aby tak vznikl souvislý kryt půdy, který při prudkém dešti zachytí první náraz kapek; stékající voda již půdu neutluče. Zdravý list zastíní půdu, zabrání jejímu rychlému vysýchání a přehřátí a ve stínu se ani příliš nedaří plevelům.
Abychom mohli dodržet uvedená pravidla, potřebujeme znát, jak bujně která odrůda roste, jak silně rozvětvuje a jaké dosahuje výšky. Chceme-li úhledně a vkusně vysadit třeba jen jeden záhon několika odrůd růží, musíme znát jejich jména a podle nich si zjistit charakteristiku odrůdy.
Na vzrůst rostlin působí také místní klimatické poměry, kvalita půdy, zvláště obsah živin a množství vláhy v půdě a ovšem také péče, jakou svým růžím věnujeme. Přímo nás překvapí mohutné keře známých odrůd růží v teplém podnebí jižních zemí. Správnou vzdálenost sázení tedy stanovíme podle vzrůstnosti odrůdy a podle místních poměrů. Měli bychom také přihlédnout i k možnostem přístupu při ošetření růží.
Při výsadbě jediné řady slabě rostoucích odrůd růží mohly by se keře sázet na 30 cm od sebe, ale při záhonové výsadbě to již znamená jedenáct sazenic na 1 m2, a to je poněkud mnoho. Takové a menší vzdálenosti jsou možné jen u slabě rostoucích miniaturních růží. Při výsadbách dvou až tří i více řad n záhon můžeme vysazovat některé velmi slabě rostoucí záhonové růže až po devíti sazenicích na 1 m2, což se rovná sponu 33 cm. V tom případě smíme sázet na záhon vždy pouze jednu odrůdu. Vzájemně se prorůstající výhony a květy různých odrůd, a tedy různých barev a tvarů, působí chaotickým dojmem.
Výsadba šesti sazenic na 1 m2 odpovídá sponu 40 cm. Bude vyhovovat nepříliš se rozkládajícím odrůdám mnohokvětých růží a i některým slabším velkokvětým růžím. Vzrůstnější odrůdy sázíme na vzdálenost až 50 cm, tj. čtyři sazenice na 1 m2; ve výborné půdě u velmi vzrůstných odrůd, jakými jsou např. šlechtěni typu ʼGloria Deiʼ, může být výsadba ještě o něco řidší.
Příliš hustá výsadba podporuje šíření houbových chorob, rostliny se vytahují do výšky, v dolních partiích ztrácejí listy a musejí se stále silně seřezávat.
Mezi stromkovými růžemi v souvislých řadách dodržujeme vzdálenost nejméně 100 cm, aby jejich koruny měly dostatek místa k zdravému vývoji. Při sázení stromkových růží musíme také pamatovat, aby byl dostatek plochy potřebné pro sklonění růžového stromku při ochraně na zimu. U pnoucích růží jsou nároky odrůd na vzdálenost při výsadbě velmi rozdílné a mnoho záleží i na způsobu použití. Za minimální vzdálenost můžeme pokládat 120 cm, ale někdy to bude 2 – 3 m i více. Podobná situace je i u sadových růží, jejichž některé odrůdy tvoří košaté, rozložité keře o několikametrové šířce, kdežto jiné mají vzrůst štíhlý a spokojí se s poměrně malým prostorem. Při sázení pnoucích a sadových růží je tedy zvlášť důležité zjistit se předem požadavky jednotlivých odrůd s přihlédnutím k šířce a výšce dospělých rostlin. Nic není bolestnějšího pro milovníka růží, než musí-li později odřezávat zdravé výhony zdárně se vyvíjejících, ale neuváženě hustě zasazených keřů jen proto, že si navzájem stíní a zabraňují v růstu.