Množení růží ze semen bylo zdlouhavé, množení odnožemi nebo řízky bylo rychlejší. Dalším způsobem je očkování, dnes téměř jediný způsob množení růží. No kořenový krček podnože přenášíme očko ušlechtilé odrůdy.
Jako podonožový materiál sloužila kromě jiných druhů především R. canina L., která se časem rozšířila v různých typech, ale i jiné druhy. Po roce 1650 – podle Rupprechta – se užívala na podnož i R. damascena, R. x alba, R. x frankofurtana rubiginosa) a jiné druhy. Od r. 1700 až do počátku 19. století se však podnožového množení téměř upustilo. Podnož se opět objevuje asi od r. 1820, kdy se dostávají do módy vysokokmenné růže, pro něž se jako podnož používají R. canina a R. rubiginosa. Do této doby se množily ušlechtilé odrůdy vegetativním způsobem polovyzrálými řízky nebo hříženci. Podnožový materiál pro vysokokmínky byl hledán v lese, na mezích apod., a to po r. 1845, ačkoliv již po r. 1850 drážďanský růžař Ruschpler pěstoval vysokokmínky z bylinných přepichovaných semenáčů. Tento typ podnoží prosadil v r. 1907 maďarský školkařský odborník Mühle nejen pro vysokokmínky, nýbrž i keřové růže.
Nyní se růže množí téměř zásadně na podnožích. Používají se desítky různých druhů podnoží, získaných ze selektovaných semen různých druhů podnoží, získaných ze selektovaných semen různých druhů a typů, ale přesto se odborníci ne celém světě intenzívně zabývají šlechtěním stále dokonalejších podnoží.
Podnož má především již vyvinutý kořenový systém a může poskytnout očkovanci mnohem větší schopnost výživy. Volbou podnože můžeme zvýšit odolnost růže proti tepelným změnám, ovlivnit i kvetení a zdárný vývoj v různých půdních podmínkách.