U nás je zatím nejpoužívanější podnoží R. canina ʼPollmerianaʼ, nazývaná Červený Pávův šípek. Byla uvedena v roce 1904 německým šlechtitelem Pollmerem. Je charakterizována bujným vzrůstem, dobrou kořenovou soustavu s dlouhým, rovným krčkem, řídkým oostněním, širokou schopností přijímat očka všech skupin růží (afinitou). Je poměrně málo náchylná k padlí růžovému, má dobré olistění, snáší poměrně dobře všechny druhy půd, kromě vyloženě písčitých. V našich poměrech vytváří kvalitní podnož pro stromkové růže. Nevýhodou je její náchylnost k černé skvrnitosti, která pak má za následek předčasný opad listů a ztrátu mízy.
Další podnoží u nás používanou z nedostatku Pávova šípku je neselektovaná R. canina L. zastoupená mnoha typy planého šípku. Nevýhodou je její krátký krček, někdy značné oostnění, náchylnost k padlí růžovému a možný negativní vliv na vzrůst a odolnost naštěpované odrůdy podle různorodosti původu.
Pro málo propustné půdy se jako podnož používá R. laxa FROEBEL (R. coriifolia froebelii). Botanicky patří k R. dumetorum THUILL. Přijímá dobře očka všech skupin růží, vytváří dlouhý, hladký, silný kořenový krček, hluboce koření, čímž je vhodná pro suché půdy, má bujný vzrůst, je téměř bezostná, ztrácí však poměrně brzy mízu. Na ni naštěpované odrůdy mají dobrou barevnost květů, kromě čajohybridů s krví pernetiánek. Vyžaduje půdu dobře zásobenou vápníkem, jinak je náchylná ke rzi růžové.
Jako vhodná podnož pro polyantky a některé pnoucí růže se používá R. multiflora THUNB., která má několik typů, z nichž některé jsou téměř bezostné, některé velmi oostněné. Její nevýhodou je poléhavost výhonů. Má středně dlouhý kořenový krček, často posetý jemnými kořínky, takže před očkováním vyžaduje úpravu, což zdržuje při očkování. Snadno se dá řízkovat, podržuje poměrně dlouho mízu. Nesnáší převápněné půdy. Osvědčila se i na stanovištích, kde rostou růže očkované na R. canina. Poměrně dobře vzdoruje nízkým teplotám. Formy málo ostnité jsou méně mrazuvzdorné.
Jednou z nejlepších podnoží pro téměř všechny oblasti je R. canina inermis. Podržuje velmi dlouho mízu, pokud nevládnou dlouhá sucha. Má velmi dobrý kořenový systém, rovný krček, velmi dobrou afinitu s čajohybridy a je téměř bezostná. Existují desítky dalších druhů podnoží ze všech sekcí rodu Rosa s omezenou vhodností a použitelností.
Zajímavý článek jsme nalezli na stánkách o popínavých rostlinách , který velmi podrobně rozebírá pěstování šlahounovitých popínavých růží, a některé inofmrace tedy čerpáme i z něj. Cílem při šlechtění podnoží je především získat vysokou mrazuvzdornost (až –35 °C), dále schopnost podnože, a tím i naočkované odrůdy beze ztrát snášet kolísání teploty a vlhkosti i všech zevních vlivů, které lze očekávat při klimatických abnormalitách (holomrazy, nedostatek a přemíra vlhka, teploty apod.). Důležitá je odolnost proti chorobám, především houbovým a virovým. Podnož má zaručit dlouhověkost dřeviny, má vynikat dobrou schopností přijímat očko každé odrůdy, mít dobře vyzrávající, pokud možno botostné dřevo a vytvářet dlouhý, hladký krček s nepříliš tvrdou kůrou. Nemá vytvářet přemíru vláskových kořínků nebo pouze několik silných kořenů, které prorůstají příliš hluboko do půdy. Podnož nemá vytvářet kořenové výhony (vlky) z neštěpovaného místa krčku, má ovlivnit kvalitativně a kvantitativně kvetení i barevnost květu a jeho odolnost proti povětrnostním vlivům. Má dobře nasazovat plody s dostatečným počtem dobře klíčících semen.
Podnože se množí semenem ve specializovaných školkách, které mají vysazeny porosty, tzv. matečnice, jednotlivých druhů k získání dostatků semen. Sklizeň vyzrálých plodů těchto matečných rostlin se řídí typem jednotlivých druhů. Se sběrem se začíná v době, kdy šípky jsou tvrdé, nikoliv již změklé. Nejčastěji vyzrává šípek R. dumetorum, nejpozději R. canina inermis. Závisí to na klimatických podmínkách podzimu a průběhu zrání v létě. Všeobecně možno označit měsícem sběru šípku září. Po sklizi se šípky uloží, aby částečně změkl obal a dužina. Potom se šípky rozdrtí a semena se oddělí od masitého oplodí. Rozdrcené plody se nasypou do otevřené nádoby a vydatně zalijí vodou, aby se odplavily nepotřebné zbytky. Semena, která zůstanou na hladině, jsou bezcenná. Po 2 – 3 dnech se obsah kádě promíchá, voda i s nečistotami se sleje, semena se vyjmou, rozloží na síta a nechají se proschnout. Proschlá semena se nasypou do sáčků nebo pytlů a do doby setí se uloží v suché, čisté místnosti. Čistá semena se nesejí nikdy suchá, neboť by špatně klíčila, ale namáčejí se ve vodě 1 – 2 dny před tzv. stratifikací.