Abychom zlepšili a podpořili klíčení semen, ihned po sklizni je stratifikujeme. K stratifikaci volíme stejnoměrně vlhký písek. Během stratifikace stoupá aktivita enzymů a zjednoduší se chemické pochody, takže semena klíčí rovnoměrně a v prvním roce po vysetí, kdežto při přímém výsevu na záhony semena klíčí až po 18 měsících, kromě u R. multiflora. Klíčení semen ve druhém roce je rovněž nerovnoměrné. Mnohé pokusy přimět semena R. canina ke klíčení v prvním roce nevedly k žádoucímu úspěchu. Význam zde může mít tvrdý a tlustý obal semene, který brání výměně vody a plynů, a tím vyklíčení, nebo jak bylo prokázáno výzkumem, i inhibiční látky v dužině šípku.
Semena důkladně zbavíme dužiny šípku, která rovněž zpomaluje klíčení i při stratifikaci. K narušení tuhého semenného obalu se používají ostré předměty s obrušovací schopností (střepiny skla, ocelové pilny, ostrý písek), jimiž se v bubnu poruší obal, nebo také kyselina sírová a jiné chemické látky.
Při stratifikaci je důležitá teplota, tak i vlhkost. Očištěné semeno se ponechává ve vlhku po dobu 2 měsíců při teplotě 18 – 20 °C, načež se uloží na dobu 3 měsíců při teplotě 2 – 4 °C. Výsledek tohoto opatření se projeví 70% klíčivostí již v prvním roce. Výsledek stratifikace závisí na druhu, jehož semeno se stratifikuje. Za nejlepší stratifikační prostředí se považuje písek. Dobrým mediem je i rašelina nebo plastická hmota, schopná jímat vodu.
Zajímavé je porovnání klíčení u šípků R. canina sklízeného v různé době zralosti; po sklizni byla semena máčena po dobu 96 hodin v 1% roztoku peroxidu vodíku a ihned vyseta. Nejlepší klíčivost byla zjištěna u semen sklízených v době od 20. srpna asi do 5 září. Při pozdějším sběru byla klíčivost podstatně nižší.
Během pokusů bylo současně zjištěno, že klíčení probíhá nejlépe v rašelině, kde výsledkem bylo až 55% vyklíčených semen, proti 25% v písku. Rupprecht nepovažuje stratifikaci za bezpodmínečně nutnou. Píše, že klíčivost se dá zlepšit ošetřením 6-benzylaminopurinem nebo kyselinou gibberellinovou. Rovněž nedoporučuje předčasnou sklizeň v každém případě a každém roce. Doporučuje také smíchat semena s vodou a kravincem a přes zimu uložit v bezmrazé místnosti nebo ošetřit rtuťnatými přípravky a stratifikovat nebo navlhčit kyselinou solnou (1:10). Pak je lze vyset po 3 dnech.
V nejnovější době se doporučuje ošetřit semena kyselinou sírovou (doba působení 1/2 hodiny při pohybu semene) a pak je řádně vyprat, až zuhelnatělá část obalu semene zesvětlí. Konečně lze také použít dokonalé vyprání a stratifikaci při 3 °C nejméně po dobu 3 měsíců (pozor na možnost poškození embrya nebo pracovníka!). Uvádí se také nová metoda podle Rowleye a Moreye: Semena R. canina se po sklizni ponechávají při teplotě 23 – 25 °C na teplém místě, od listopadu na dobu 3 měsíců se dají do teploty maximálně 5 °C a na jaře se vysévají. Začne-li klíčení během uložení dříve, pomůže lehké zchlazení v chladničce. Pávův šípek klíčí až po jednoroční stratifikaci, některé jiné typy R. canina vyžadují až dvouletou stratifikaci.
Stratifikované semeno vyséváme buď na podzim, nebo na jaře. Oba termíny mají své výhody i nevýhody. Na podzim hrozí ztráty způsobené hlodavci, ptáky, mrazy apod., na jaře přemokřenou zeminou, výsevem narašeného osiva, a tím znehodnocením především krčku podnože apod.
Semena se vysévají na výsevné záhony do předem připravené, vyhnojené, humózní, hlavně však dokonale odplevelené půdy. Hloubka výsevu závisí na struktuře půdy a má rozhodující vliv na kvalitu kořenového systému budoucího semenáčku. Povrch půdy musíme soustavně udržovat v kyprém stavu, chceme-li dosáhnout kvalitních rovných krčků podnože. Rostoucí semenáč vytváří hlavní svislý kořínek a málo postranních kořínků. Kvalitní podnož však musí mít kořenový systém rozvětvený. Rozvětvení dosáhneme podseknutím hlavního kořene radlicí. Méně ekonomické, ale pro zahrádkáře vhodné, je přepichování, přičemž mladé rostliny vyjímáme z půdy, zakracujeme jim kořeny a znovu je sázíme. Zároveň je třídíme a vyřazujeme špatně vyvinuté semenáče. Přepichujeme, když semenáčky mají aspoň tři pravé lístky. Přitom dbáme, abychom neohnuli kořínek. Pevného spojení s půdou dosáhneme přišlápnutím. Další úspěšný růst zajistíme kypřením, odplevelováním, hnojením, zavlažováním a preventivními postřiky proti houbovým chorobám.
V listopadu semenáče, nyní už podnože, vyoráváme, pokud list neopadal, odlistíme a uložíme v bezmrazém, dostatečně vlhkém prostoru, přičemž stále sledujeme stav rostliny, popřípadě provedeme protiplísňová opatření. Před uložením podnože třídíme podle síly kořenového krčku. Rostliny s krčkem silnějším než 10 mm ponecháme pro zimní očkování ve skleníku nebo je použijeme k vypěstění podnože pro vysokokmínek. Podnože je možné na podzim také expedovat, pokud odběratelé mají o tento termína zájem, jinak se musí na zimu založit.