Hlavní řez růží děláme zásadně na jaře po přezimování. Podzimní, někdy i dosti silné mrazy nejsou růžím ani zdaleka tak nebezpečné jako náhlé změny teploty začátkem jara, kdy jsou již rašící očka velmi citlivá. Zimní přikrývku růží odstraňujeme proto teprve tehdy, když minulo nebezpečí mrazivých nocí, nejlépe za podmračného dne. V městských zahrádkách mezi domy, kde po slunečných dnech budovy, zdi a chodníky v noci vyzařují nahromaděné teplo, bude to o něco dříve než venku za městem, v nechráněných zahradách, nebo dokonce ve vysoko položených místech.
Účelem každoročního jarního řezu je:
-
Upravit růst keře tak, aby dosáhl určitého pravidelného tvaru, popřípadě omezit růst tam, kde není dostatek místa a rozložitý keř by zastiňoval jiné rostliny.
-
Dosáhnout buď co nejkrásnějších velkých květů na dlouhých stoncích, nebo více menších květů na větším počtu výhonů.
Nejvhodnější doba k jarnímu řezu je ještě před rašením oček, a když již nehrozí nebezpečí silnějších mrazů. Bývá to koncem března, popřípadě ještě počátkem dubna. Včasný jarní řez urychluje rozkvět, a naopak pozdní řez oddaluje rozkvět. Odložíme-li řez až na střed dubna, budou zpravidla rostliny již tak vyvinuté, že řezem ztratí mnoho sil a jejich vývoj se pozdrží. Avšak i příliš časný řez může snadno poškodit mladé, křehké vyrašené letorosty, zejména když přijdou pozdní jarní mrazíky. Pak se rovněž oddálí začátek kvetení.
Někdy se výjimečně stane, že nenadále silný dubnový mráz spálí všechny již vyrašené výhony – na růžových záhonech to vypadá zoufale. Když mine nebezpečí dalších mrazů, hned seřízneme všechno dřevo se zničenými mladými výhony; zbylé staré výhony budou vysoké třeba jen 12 cm. Asi za osm až deset dnů začnou seříznuté výhony rašit.
Zde se ukáže značná regenerační schopnost růží správně vysazených do předepsané hloubky. Prvního květu se dočkáme v takovém případě sice až koncem června, ale potom již první květné období přejde bez patrné přestávky hned do druhého květného období a kvetení pokračuje až do zimy. Navíc jsme přitom dosáhli význačného zmlazení celých keřů, které má vliv na prodloužení jejich života.
Úspěch jarního řezu závisí na tom, aby řez byl v souladu se stavem a možnostmi rostliny. Musíme proto důkladně znát účinky jarního řezu i zákonitosti růstu a vývinu růže, abychom dovedli řez správně používat a odhadnout jeho vhodnou míru.
Statný a silný keř, kterému jsme řezem nakrátko ponechali jen málo oček, tvoří málo výhonů, ale ty jsou silné a dlouhé a mají vynikající velké květy. Velmi bujně rostoucí velkokvěté odrůdy, jako např. ʼGloria Deiʼ, ʼQueen of Bermudaʼ, ʼThe Queen Elizabeth Roseʼ a ʼSuper Starʼ, odpovídají někdy na příliš hluboký řez tvorbou silných, dlouhých výhonů, nesoucích na rozvětveném vrcholu nepěkný „kandelábrový“ shluk květů. Předcházíme tomu včasným zaštípnutím nápadně silného, ještě dužnatého výhonku, který se potom rozvětví v nižším místě.
Slabší keř, kterému jsme řezem nadlouho ponechali příliš mnoho oček, tvoří více výhonů, ale slabých a dává více květů, které však bývají podřadné, nevelké. Také keř se zřetelně vyčerpává. Často se vzmůže jen na vyrašení nejvýše položených oček a dolní část keře zůstane bez obrostu.
Řez u všech typů růží začínáme odstraněním všeho starého, zmrzlého a odumřelého dřeva. Odstraníme i výhony, které jen mohou být namrzlé. Na řezu pozorujeme barvu dřeva i dřeně, která může být hnědavá, ač napohled se výhon zdá zdravý, a popřípadě z něho ještě vyraší neduživý výhon, který pak nemá dlouhého trvání. Takové výhony proto seřezáváme až do zdravého dřeva, které je bílé nebo bělavě zelené a má zelenou kůru. Na slabém keři s málo výhony ponecháváme i výhony slabší, které seřízneme třeba jen na jedno očko, aby zesílily; jinak však všechny slabé výhonky odstraňujeme úplně. Na silném keři odřízneme výhony, které rostou dovnitř a keř zhušťují. Hlavně však vždy musíme šetřit kosterní větve, tedy ty, které vyrůstají přímo z kořenového krčku a jsou základem kostry keře.
Po tomto prosvětlení keřů přistupujeme k vlastnímu řezu, který je rozdílný u různých skupin růží a který se mění podle toho, zda chceme získat kvetoucí keře a barevné plochy nebo květy řezu, popřípadě celý keř zmladit. Vždy ovšem přihlížíme i k celkovému stavu a síle celého keře. Můžeme na něm nechat jen tolik oček, kolik výhonků může řádně vyživit. Tato rovnováha je pro konečný úspěch řezu důležitější než přesné počítání oček na jednotlivých výhonech, které je dále uvedeno jen orientačně. Po každém hlubším zmlazovacím řezu má následovat vydatné přihnojení.