Dostatek růží k řezu zajistí zvláštní záhon někde stranou nebo až na okraji růžových okrasných výsadeb, kde budeme pěstovat jen odrůdy zvlášť způsobilé k řezu. Nemusíme pak litovat, že po větší probírce květů s dlouhými stonky bude keř někdy delší dobu bez květů. Tyto růže vydatněji přihnojujeme, aby lépe obnovovaly dřevo, a můžeme zde trvale používat i méně vzhlednou nastýlku.
Venku pěstované růže mají zpravidla dvě hlavní doby hromadného rozkvětu. Při normálním průběhu počasí a v průměrných polohách to bývá jednak v druhé polovině června, a jednak koncem července a v srpnu. Za příznivého počasí můžeme předpokládat, že ještě koncem září až začátkem října nastane ještě jeden, o něco slabší rozkvět, který se protáhne obvykle až do mrazů. Neznamená to, že v mezidobí nejsou vůbec žádné květy.
Rozkvět růží lze poměrně jednoduchým způsobem přesunout, když na to pamatujeme včas, tzn. jarní řez uděláme opožděně, když už jsou růže narašené. Začátkem května pak zaštipujeme mladé výhony s náznaky poupat. Nově nasazená poupata tak rozkvetou později, a když tímto způsobem odsuneme květ jen u některých keřů nebo jen u části výhonků na keři, budeme mít květy nepřetržitě po celé léto.
Někdy však růže potřebujeme přesně k určitému dnu. Při termínování rozkvětu musíme počítat s tím, že z paždí listů vyraší nové výhony s rozkvétajícími poupaty zpravidla asi za 6 týdnů např. u odrůd ʼEna Harknessʼ, ʼGloria Deiʼ, ʼChristian Diorʼ, ʼChrysler Imperialʼ, ʼKarl Herbstʼ, ʼKarneol-Roseʼ, ʼMichele Meillandʼ, ʼMontezumaʼ, ʼNew Yorkerʼ, ʼPres. H. Hooverʼ, ʼSpekʼs Yellowʼ, ʼSuper Starʼ, ʼSutterʼs Goldʼ, ʼTexas Centennialʼ, ʼVirgoʼ aj. Ovšem ve venkovních výsadbách je termínování obtížné, protože závisí na počasí