Byla-li půda předem dobře připravená a je-li již slehlá, můžeme začít s výsadbou. Růže však nesmíme sázet, když je půda mokrá a mazlavá, neboť takové podmínky podporují vznik hniloby kořenů. Také teploty pod bodem mrazu jsou na překážku sázení.
Připravené sazenice nenecháváme nikdy volně ležet, zejména ne na slunci, a chráníme kořeny i před větrem. Jsou-li keře částečně zaschlé, prospěje jim, ponoříme-li je na nějakou dobu do vody, aby nejen kořeny, nýbrž úplně celé rostliny byly pod vodou.
U keřových růží došlých ze školky jsou výhony zčásti zkráceny a mají být zcela odlistěny.
Při podzimním sázení zařízneme jen konce ulámaných a poškozených větévek. Také odstraníme jak výhony zelené, měkké a nezdřevnatělé, tak i příliš tenké výhony, zejména v blízkosti místa štěpování. Na sazenici ponecháváme zpravidla 3 až 5 výhonů nejsilnějších, a jejichž řez na několik málo oček uděláme teprve na jaře.
Při jarním sázení v březnu až dubnu odstraníme nepotřebné výhony a ponechané zkrátíme na počet oček odpovídající síle keře, obvykle jen na 2 – 3 očka. Rostlinám v dobrém stavu se silnými výhony můžeme ponechat i více oček, jsou-li však výhony velmi tenké, raději ponecháme na každém jen po jednom viditelném očku.
Před výsadbou sazenic odstraníme poškozené kořínky a ostatní zkrátíme zpravidla asi na polovinu. Někdy se doporučuje, zejména při jarním sázení, namočit připravené seříznuté kořeny v řídké kaši z ornice, popř. s přídavkem kravince.
Růže nesázíme nikdy na okraj záhonu, nýbrž nejméně 25 cm od okraje. Nevyplácí se ani šetřit místem při vytyčování stezek mezi růžovými záhony. Mohlo by se stát, že se potom mezi ně vůbec nedostaneme s kolečkem nebo jiným nářadím. Rovněž chodit po úzkých stezkách a opatrně se vyhýbat ostnům z přečnívajících výhonů hodně ubere na potěšení z nádhery kvetoucích růží.
K přesnému a pohodlnému rozměření pozemku poslouží delší laťka, na které vyznačíme pravidelné vzdálenosti, zvolené pro spon sazenic. Podle značek pak vyhloubíme jamky k sázení asi o průměru 40 cm a také přibližně stejně hluboké. Na dno navršíme kopeček kompostové zeminy – chlévský hnůj, ani průmyslová hnojiva pod kořeny nepatří! Přesazení ze školky do zahrady je pro růži těžkým chirurgickým zásahem a jako nesmíme dát pacientu po operaci hned tučné sousto, tak ani nově vysazená rostlina nesmí dostat přemíru živin. Nejvýše je možno do zeminy přimíchat trochu zásobního fosforečného hnojiva; užitečná je zvolna působící kostní moučka. Teprve v příštím roce začínáme s pravidelným přihnojováním.
Laťku položíme přes jamku v úrovni povrchu záhonu a sazenici růže, vloženou do jamky, přidržujeme tak vysoko, aby místo štěpování na jejím kořenovém krčku bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Kořeny rozložíme volně bez násilí tak, aby směřovaly dolů, a prosypeme je zeminou promíchanou s dobře rozloženým kompostem. Sazenicí mírně zatřeseme, aby se zaplnily případné dutiny. Dáváme pozor, aby kořeny nebyly někde uloženy v ostrých ohybech, neboť v takových místech nadměrně vznikají plané výhony, tzv. vlky, které dovedou později nepříjemně potrápit. Dostaneme-li však dobrou, zdravou sazenici, které na množitelském poli něco bránilo v přímém růstu, takže má kořeny trochu ke straně, není to na závadu, vyroste z ní pěkný keř, ale jamku musíme přizpůsobit tvaru kořenů, a nikoliv kořeny násilně ohýbat.
Po naplnění jamky asi do tří čtvrtin důkladně stlačíme kyprou zeminu, aby přilehla ke kořenům, a sazenici vydatně zalijeme. Důkladná zálivka je zvlášť důležitá při výsadbě na jaře. Až po úplném vsáknutí vody teprve zeminu doplníme, jinak se utvoří kaše, která po ztvrdnutí dusí růži. Potom nakopčíme ornici do výše nejméně 20 cm a před příchodem mrazů nakopčení ještě zvýšíme. Na jaře zasazené růže chráníme před účinky slunce a vysušujících větrů přihrnutou a nakopčenou zeminou, popřípadě ještě růvek stíníme větvemi chvojí. Za suchého počasí zaléváme růže každých 5 – 6 dnů. Po uplynutí asi tří týdnů můžeme navršenou zeminu odstranit, často však pod krytem jsou již narašena očka a bělavé měkké výhonky, které jsou bezprostředně po odkrytí velmi citlivé na slunce, prudký vítr i náhlý noční mrazík. Proto přikopčenou zeminu odhrnuje opatrně, nejlépe rukama, a vždy za podmračeného nebo i deštivého dne, kdy zpravidla nehrozí velké noční ochlazení.
Od začátku dubna odkrýváme a podle stejných zásad seřezáváme rovněž růže sázené na podzim.
Uložení místa očkování v hloubce kolem 5 cm pod povrchem půdy je velmi důležité a musíme dbát, aby i po případném sesednutí půdy byla tato hloubka zajištěna u všech růží, jejichž ušlechtilá odrůda je naočkována na kořenovém krčku podnožové růže. Tím už do jisté míry chráníme nejcitlivější místo růžového keře, což může být zvlášť užitečné, zapomeneme-li růže včas na zimu přikrýt. Často se pak stává, že růže pokládaná již za zmrzlou a oželená, vyrazí náhle ušlechtilý výhon ze spícího, sotva znatelného očka až v bezprostřední blízkosti očkování, a tedy pod povrchem půdy. Nesmíme však ani sázet růže přespříliš hluboko, neboť pak se kořeny dusí a trpí hnilobou.
Na přesné hloubce sázení mnoho nezáleží u růží pravokořenných, tj. vypěstovaných ze semen, řízků nebo odnoží (obvykle všechny tzv. botanické růže). Snadno na nich rozeznáme, jak hluboko byly zasazeny ve školce a podle toho se řídíme i při výsadbě v zahradě.
Většina pnoucích růží jeví ochotu tvořit vlastní kořeny na dolní části ušlechtilých výhonů, které přijdou do styku s půdou. Měli bychom tyto výhony co nejvíce šetřit jako záruku stálého přirozeného omlazování, a popřípadě na ně pamatovat již při sázení. Vývin pravokořenných výhonů můžeme usnadnit o něco hlubším sázením pnoucích růží, asi tak hluboko, aby místo štěpování bylo až 10 cm pod povrchem půdy. Mají-li být pnoucí růže vedeny po stěně budovy, nesázíme je nikdy až bezprostředně ke zdi, kde by příliš trpěly suchem, ale zasadíme je ve vzdálenosti asi 50 cm a šikmým položením je přivádíme ke stěně. Po vysazení se i pnoucí růže nakopčí.
Od pnoucích růží žádáme, aby měly hlavně dlouhé výhony, i když jich nebude mnoho. Abychom předešli růstu početných slabých a krátkých výhonů, nově vysazené rostliny na jaře silně seřezáváme. Obrost takto vypěstovaných, silných a dlouhých větví přináší květy až v příštím roce, ale jsou též nové odrůdy pnoucích růží, které rozkvétají již během prvního léta po vysazení.
Slabý kmen stromkové růže sám o sobě neunese tíhu koruny, a musí být proto podepřen kůlem. Podpěrný kůl má být dostatečně pevný, sahající až do korunky, aby i při prudké vichřici zabránil jejímu vylomení. Při sázení stromkových růží nejdříve do jamky zarazíme kůl, abychom jím později nezranili kořeny. Růže přivazujeme až v korunce, jedním ale pevným a spolehlivým úvazkem, zajištěným tak, aby se nesvezl dolů po kmínku a opoře. Vítr nezlomí zpravidla růži vůbec neuváznou, ta se mu poddá, ale když je úvazek jen uprostřed kmínku, hrozí značné nebezpečí lomu, zvyšované ještě často těžší korunou. Kůly nejvíce trpí hnilobou v místě při povrchu půdy. Proto je dokonale zbavíme kůry a dolní část opálíme proti hnití. Trvanlivější kůly získáme z mladých smrčků, které ze syrova máčíme delší dobu v asi 4% roztoku modré skalice. Povrch kůlu natíráme buď jen dobrou fermeží, nebo světle šedou, světle šedozelenou nebo i bílou fermežovou barvou. Nevkusem je používat pestré barvy. K růžím se vyrábějí také kůly z plastických hmot, zejména z polyvinylchloridu, a to buď z tvrzeného PVC, vyztuženého železnou kulatinou, nebo z ocelových trubek s povlakem z PVC, ale vždy v nenápadných barvách. Neměli bychom se rozpakovat zaplatit za pěkný, trvanlivý kůl pro krásně rostlý růžový stromek na význačném místě trochu vyšší cenu. Rovněž různé druhy úvazků vhodných pro upevnění ke kůlu a nepoškozujících kmen růže se vyrábějí z plastických hmot.
Pamatujeme již nyní na zimní položení růže k zakrytí. Sázíme proto stromek v poloze šikmé, odkloněný od kůlu asi o 30 stupňů na tu stranu, kam jej budeme – vždycky přes odříznutý čípek – pokládat. Ohýbáním na opačnou stranu se stromek může lehce vylomit. Choulostivá jsou také místa na kmínku, kde je trochu narušena kůra drobnou trhlinou, apod. Dbáme proto, aby při sklánění bylo takové místo pokud možno uvnitř oblouku a nenapínalo se. K snazšímu položení stromku přispívá jeho poměrně mělké zasazení, které oceníme i při odstraňování planých výhonů z kořenů.
Při pozdním jarním sázení za suchého, teplého počasí prospívá stromkovým růžím obložení půdy vlhkou rašelinou, popřípadě i kmínku zavlažovaným mechem nebo jiným materiálem, udržujícím dlouho vlhkost. Proti intenzívním slunečním paprskům zastíníme korunku papírem.