V dobách, kdy se v zahradách vysazovaly jen velkokvěté růže, neuvažovalo se obvykle mnoho o nějakých doprovodných rostlinách. Podle tehdejších názorů velkokvětá růže prostě neměla mít žádný vztah k ostatním rostlinám a často se to zdůrazňovalo ohraničením širokými cestami. S novějšími mnohokvětými růžemi vešel do zahrad nový život, jejich nižší a jednodušší tvary vnesly na záhony jakýsi výraz pospolitosti s ostatní květenou a přísné oddělování růží od ostatních zahradních rostlin patří dnes již minulosti. Poznalo se, že dobře volené doprovodné rostliny mohou dokonce značně zvýšit estetický účinek růží, když se ovšem věnuje péče jejich výběru a použití. Naopak nevhodný výběr může mnoho pokazit.
Volba doprovodných rostlin a jejich umístění musí být vždy v souladu s utvářením celého prostoru. Jiná měřítka platí pro veřejná prostranství, jiná pro zahrady. Z celkové sestavy musí být v každém případě zřejmé, že růže je zde hlavní rostlinou, že stojí v popředí. Růže nesmí být omezována v růstu nebo zatlačována do pozadí jinými rostlinami, nesmí vznikat dojem, že je pouze doplňkem.
Podle toho, jakému slouží účelu, můžeme doprovodné rostliny rozdělit do několika skupin. Především jsou zde rostliny, vytvářející pozadí nebo orámování; prostor výsadby potřebuje totiž ohraničení, živé orámování, výsadby růží vyžadují zelené nebo tmavé pozadí. Některé raně kvetoucí rostliny oživují zahradu před rozkvětem růží, jiné, zpravidla s méně nápadnými květy, slouží k vytvoření přechodů mezi záhony a ještě jiné dovršují doplňkovými barvami svých květů barevný soulad a zdůraznění růží. Kromě trávníku máme také jiné vhodné rostliny dobře kryjící půdu, které můžeme použít k ozelenění ploch mezi výsadbami růží.
Jehličnany a jiné stálezelené dřeviny vytvářejí s růžemi efekt střídání světla a stínu, tak známý z obrazů starých holandských mistrů. Světlem jsou jásavé barvy růží na pozadí uklidňující zeleně dřevin. Před tmavší kulisou neobyčejně vynikne kvetoucí sadová nebo volně rostoucí pnoucí růže.
K vytvoření pozadí se výborně hodí mnohé vyšší jehličnany; nízké druhy se mohou použít i v blízkosti růží, zejména zakrslé jalovce, cypřišníky, tisy, ale i borovice aj. Stejně působivé pozadí mohou tvořit listnaté dřeviny. Na podzim jejich listy procházejí celou škálou barev, od tmavě zelené přes žlutou až do červenavé, a připravují růžím zajímavé podkreslení.
Často se v sousedství růží vysazují stálezelené listnaté dřeviny, které na podzim přinášejí ozdobné plody a jsou vítaným oživením zahrady v zimě. Z vysokých je to zejména Pyracantha – hlohovec, Viburnum – kalina, z polovysokých Berberis – dřišťál a Mahonia – mahónie, a z nízkých, sloužících i za stálezelených kryt půdy, např. Hypericum – třezalka, Cotoneaster – skalník, Evonymus – brslen a Lonicera – kozí list, zimolez.
Kvetoucích keřů vhodných k orámování výsadeb růží či k vytvoření pozadí je velký výběr, neboť tyto keře rozkvétají brzy zjara. Nemusíme přitom přihlížet k barevnému sladění s růžemi. Jsou to např. Chaenomeles – kdoulovec, Cytisus – čilimník, Forsythia – zlatice, Spiraea – tavolník. Keře kvetoucí ve stejnou dobu s růžemi se všechny nehodí svými květy k růžím. Dají se použít např. Deutzia – trojpuk, Hypericum – třezalka, Philadelphus – pustoryl čili nepravý jasmín, Potentilla – mochna, Spiraea – tavolník aj.
Okrasné traviny jako rostliny doprovázející růže zaujímají mezi trvalkami jedno z předních míst. Jednotlivé druhy trávovitých rostlin mají různá zbarvení a škála odstínů zelené až šedomodré a žluté barvy přechází sice na podzim do pestřejší barevnosti, ale nikdy se nemusíme obávat, že by jejich tlumené barevné tóny přehlušily svítivé a jiskřivé barvy květů růží. U vytrvalých travin oceňujeme též jejich nenáročnost; zdobí zahradu při nepatrné péči téměř po celý rok a mnohé stupňují svůj účinek ještě zajímavým květenstvím.
Z travin je to především Avena sempervirens (oves), která dlouho před svým rozkvětem ostře kontrastuje modrozeleným listem s červenými, růžovými i oranžovými květy růží. Později její vznosná stébla budí pocit rozvolnění ve výsadbě.
Modrozelené až šedozelené druhy kostřav, jako je Festuca glauca, F. ovina, F. amethystina, F. mairei, jsou vděčnými travinami ke krytí půdy mezi záhony. Hodí se ke všem, a to i velmi výrazným barvám růží.
Hnědočervené klasy Carex buchananii (ostřice) nad hnědavým polštářovitým porostem Acaena buchananii dávají velmi hezký obraz mezi dvěma skupinami růží.
Některé vysoké druhy vytrvalých trav se uplatňují v seskupení se sadovými a pnoucími růžemi, zejména však tzv. botanickými růžemi, s nimiž dotvářejí přírodní ráz prostředí. Z těchto vysokých travin uvádíme alespoň několik nejvhodnějších:
Miscanthus sinensis ʼGracillimusʼ je z nejkrásnějších v této skupině. Sice nekvete, ale své úzké listy rozkládá ladně ve velkých obloucích.
Molinia altissima vytváří trsy širokých zelených listů s množstvým řídkých klasů na dlouhých stéblech, dorůstá 150 – 180 cm.
Molinia coerulea má úzké modrozelené listy, vyrůstající v trsech vysokých 30 – 40 cm.
Panicum virgatum (proso) roste vzpřímeně do výšky 60 až 100 cm. Má světle zelené listy s hnědavým nádechem v hustých trsech a hnědavé klasy.
Pennisetum compressum má úzké šedozelené listy v širokých trsech, vysokých až 80 cm. Teprve hustými, válcovitými klasy, vyrůstajícími koncem léta, vrcholí plná nádhera této traviny.
Výběr trvalek s většími, nápadnými květy není již tak snadný, neboť musíme stále dbát na barevný soulad s květy růží. Avšak nejen barva, ale také typ růže určuje volbu trvalek. Jiné trvalky jsou vhodným doprovodem k floribundám a polyantahybridům, jiné k sadovým a tzv. botanickým růžím. Nejcitlivější výběr vyžadují čajohybridy.
Nevýrazné, tmavě červené barvy některých odrůd růží se nesnášejí dobře s modrou barvou a lepší je k nim žlutá i bílá barva. Naopak růžová nebo svítivě červená barva tvoří s modrou barvou báječný souzvuk. Bíle kvetoucími trvalkami se mohou doplňovat všechny barvy růží, kromě bílé. Teplejší žlutočervené barvy růží dobře spolupůsobí se žlutými a bílými trvalkami. Modrá barva vyzařuje klid a dobře harmonuje s většinou barev růží.
Překrásný souzvuk s růžemi mohou tvořit trvalky se stříbrošedými listy. Musíme však vždy pamatovat na to, že každým přehnojením nebo bohatou závlahou se jejich stříbro rychle mění v šedou zeleň a pozbývá své krásy. Veronica incana (rozrazil) má temně fialové kvítky a vytváří překrásný koberec stříbrných listů. Stachys lanata a S. olympica (čistec) pokryjí plochu plstnatými, stříbrolistými listy. K růžovým a žlutým růžím se hodí šedolisté druhy s bílými květy jako Anaphalis nebo Artemisia (pelyněk), téměř se všemi růžemi se snášejí modrokvěté Nepeta faassenii (šanta) a Lavandula angustifolia (levandule), k červeným a růžovým růžím se dobře hodí žlutě kvetoucí Achillea (řebříček) a Santolina chamaecyparissus (svatolína).
K růžím všech barev se může vysadit nižší Gypsophila (šater), a zvlášť působivých kombinací dosáhneme výsadbou ostrožek (Delphinium). Již jejich štíhlé květní stonky působí účinným tvarovaným kontrastem k růžím a v bohaté stupnici modrých odstínů druhů a odrůd ostrožek se nalezne modř vhodná k barvě každé růže. Campanula carpatica i jiné druhy zvonků také poskytují výběr modrých tónů.
K vytvoření malých zelených ploch nebo k olemování záhonů jsou vhodné různé druhy nízkých trvalek, jako je Acaena , Antennaria (koicánek), Armeria (trávnička), Cotula, Saxifraga (lomikámen), Sedum (rozchodník), Thymus (mateřídouška), Veronica (rozrazil). K růžím se nehodí Erica carnea (vřesovec), kdo však tuto květinu má v oblibě a chce ji přece použít, může ji vysadit jedině k tzv. botanickým nebo sadovým růžím s jednoduchými květy.
Většina cibulnatých květin odkvétá dříve, než rozkvetou růže, takže jejich květy se nedají využít jako doprovod růží. Po odkvětu smějí být odstraňovány listy teprve, až zežloutnou, jinak rostliny netvoří dostatek zásobních látek a v příštím roce špatně kvetou. Záhony se žloutnoucími listy nejsou právě ozdobou zahrady, a proto nesázíme cibulanaté květiny do bezprostřední blízkosti růží. Výjimku mohou činit některé drobnější cibuloviny, jako Eranthis (talovín), Galanthus (sněženka), Crocus (šafrán), Muscari (modřenec), Scilla (ladoňka) aj., jejichž usychající listy nejsou tak nápadné, jako např. listy tulipánů.
Jasné, třpytivé barvy letniček, až na málo výjimek, nepatří do sousedství růží. Jejich pestrá barevnost odvádí pozornost od růží a ruší. Vyhovuje jenom bílá a modrá barva květů a stříbrošedá barva listů. Nejosvědčenějším společenstvím růží jsou zejména bíle kvetoucí druhy Lobularia maritima (tařice), modře kvetoucí Salvia (šalvěj) a pro ozdobné olistění pěstovaná květina Senecio cineraria (starček) s péřitými, stříbrošedými listy.