Předzahrádky jsou odjakživa chloubou, ba vizitkou milovníků květin. Ve volbě květin a jejich rozsázení předhánějí se sousedé navzájem a v této soutěži nesmějí samozřejmě nikdy chybět ani růže.
Bývalo tomu tak i na počátku našeho století, jenom názor na úpravu předzahrádky byl tehdy jiný. Různě se vinoucí vypískované pěšinky oddělovaly kruhové a elipsovité záhonky, v jejichž středech, obklopeny nízkou zelení, vypínaly své korunky stromkové růže. Na kůlech v rozkvetlých korunách růží se blyštěly skleněné zrcadlové koule, stříbrné, zlaté, červené, zelené. Tehdejší milovníci růží soutěžili nejen v kráse květin, ale předháněli se i v tom, kdo sežene krásnější skleněnou kouli. Většina z nás by nyní takovou předzahrádku nazvala kýčem.
Jak by měla vypadat předzahrádka dneška? Především dnes uvažujeme o účelu každého zařízení, a tedy i předzahrádky. Jaký má účel? – Pohledem na květiny a upravený prostor předzahrádky se potěšíme, když přicházíme domů, a radostný je i pohled z oken. Stejně má působit na náladu kolemjdoucích a povědět jim, že zde bydlí lidé, milující krásu květů a dbalí pořádku. Předzahrádka je součástí veřejné zeleně, i když většinou ještě oddělené průhledným plotem.
Jaký účel mají chodníčky v předzahrádce? Chodíme po nich často, procházíme se tam snad? – Nikoliv. Používáme spojovací chodník z ulice do domu, ale jinak vstupujeme mezi záhonky jen při ošetřování rostlin. K tomu nám postačí zatravněné pěšiny. Nejlépe ovšem vypadá celá předzahrádka pokrytá svěžím dobře udržovaným trávníkem s uváženou výsadbou růží. Pro takovou předzahrádku volíme růže, které nevyžadují každodenní ošetřování a při jejichž běžné údržbě příliš neutrpí trávník.
Nesmírná tvarová a barevná variabilita květů, listů i plodů a také celých keřů růží, poskytuje nespočetné možnosti řešení, ale nesmí svádět k přeplňování. Pravá elegance je v jednoduchosti. Z nízkých, mnohokvětých polyantek a polyantahybridů můžeme v hustém sponu sestavovat podlouhlé záhony podél vchodu nebo rovnoběžně s domovní zdí. V úzké předzahrádce děláme záhony úměrně úzké, při třímetrové šířce zahrádky třeba jen dvouřádkové. Z vyšších floribund i velkokvětých růží můžeme tvořit menší skupiny vždy jedné odrůdy. Novodobé nižší sadové růže se uplatní jedinečně v trávníkové ploše, košatější jako jednotlivý keř, štíhlejší ve volné skupině tří růží stejné odrůdy. Trávník nesmí růžemi prorůstat, vždy udržujeme volné, úzké okraje, aby keře netrpěly suchem a podvýživou. Sadové a také tzv. botanické růže se vyjímají lépe při nepravidelném, jakoby nahodilém umístění bez ohledu na souměrnost. Avšak i tato nesouměrnost má své zákonitosti a vyžaduje cit pro krásu uspořádání výsadby. Velmi důležité je uvažovat vždy, jak vysoké a rozložité budou růžové keře, až dorostou, a zda nebudou potom příliš rozměrné pro malou zahrádku.
Jako solitéru nebo jako volnou skupinu tří keřů můžeme vysadit některé bujně rostoucí čajohybridy nebo floribundy, např. ʼThe Queen Elizabeth Roseʼ. Velmi působivé jsou zde stromkové růže. Zpravidla se jich do předzahrádky mnoho nevejde, neboť musejí mít svůj odstup, aby náležitě vynikly. Dbáme také, aby všechny měly stejnou výšku a pokud možno stejně velkou korunu. Stromek růže je velmi umělý tvar – růže je přece od přírody keřem – a proto se stromková růže dobře nesnáší v kombinaci s rostlinami přírodního charakteru. V předzahrádkách můžeme využít i některé pnoucí růže k rozvedení po plotě nebo po zdi domu.
V předzahrádkách obrácených přímo k jihu nesázíme růže příliš blízko ke zdi budovy, nadmíru by trpěly slunečním žárem, který někdy až připálí květy temně červených odrůd. Z keřů v předzahrádce neřežeme růže do váz, k tomu účelu mají sloužit méně viditelné záhony za domem.
Předzahrádka vytvořená jen trávníkem a růžemi je krásná, může být i rozmanitá, a hlavně při vytváření takové předzahrádky se snáze vyhneme prohřeškům proti vkusnému vzhledu výsadby, než když chceme na malé ploše předzahrádky zkombinovat růže s jinými květinami.
Chceme-li přece mít v předzahrádce některé z jara kvetoucí cibuloviny nebo trvalky, zřídíme pro ně zvláštní záhonek a jejich volbu a rozsazení podřídíme růžím.
U současně kvetoucích květin se především vyhneme pestrým barvám a volíme raději bíle modře, popřípadě žlutě kvetoucí rostliny. Do sousedství růží v malé předzahrádce se také naprosto nehodí velké kvetoucí keře okrasných dřevin, zejména rostlin s velkými květy.
Osázení malé i velké domácí zahrady bude neúplné, pokud tam chybějí růže. Nemůže je nahradit žádná jiná rostlina. Ve volbě vhodných druhů nebo odrůd růží se projeví nezbytně velký rozdíl mezi zahradou s pravidelnou úpravou, a třeba víkendovou zahrádkou v horách nebo u lesa. Do přírodního prostředí v lese a v horách nejsou vhodné velkokvěté a plné mnohokvěté růže, velmi dobře se však zde uplatní většina tzv. botanických a sadových růží. Také nutno brát v úvahu omezené možnosti ošetření a často drsnější podnebí. V zahradě u domu se nabízí jiné uspořádání nežli v zahrádce, která není spojena přímo s domem. Pro růže se najde místo i v zahradě, upravené z venkovského dvora (hlavně aby nebylo zastíněné).
Základní pravidla používání růží v domácích zahradách jsou téměř stejná jako v předzahrádkách.
Velkokvěté čajohybridy sázíme nejlépe v blízkosti domu, u teras a odpočinkových koutů. Chceme je mít na blízku, na očích, abychom se mohli stále těšit z nejjemnějších odstínů jejich barev, tvarů i vůní.
Záhony zakládáme pravoúhle, aby odpovídaly architektuře budovy, a také je tak řadíme podél přístupové cesty. Často můžeme prodloužit linie budovy pergolami a stěnami pnoucích růží, zejména tam, kde je pokračováním domu přilehlá terasa. Kde obytná nebo jiná budova tvoří pozadí záhonům růží, přihlížíme vždy k barvě stěny domu a volíme různé odrůdy s květy barev a odstínů, které vynikají proti pozadí a pozadí je zdůrazňuje. Před bílou stěnou domu se úplně ztrácejí nejen bílé, ale i jiné velmi světlé květy, např. jemně narůžovělé odrůdy ʼMemorianʼ nebo ʼKönigliche Heheitʼ. Pro bílé a světlé růže musíme vyhledávat pozadí tmavší, např. tmavě zelené, nejlépe nízké, husté jehličnany. Výborně se k tomu hodí různé druhy jalovců a tisů.
Růže sázíme na záhonech alespoň po čtyřech kusech jedné odrůdy, jinak záhon působí příliš roztříštěné. Mezi milovníky růží však stále budou sběratelé co největšího počtu odrůd. V takových případech dobře působí výsadba většího počtu keřů jedné vybrané odrůdy na několika místech sbírkových záhonů, jako jednotící složka.
Jako v předzahrádkách bude i v jiných zahradních úpravách hlavním spojovacím prvkem plocha trávníku, který umožní získat větší nebo menší odstup k nenásilnému přechodu mezi záhonovými a sadovými růžemi, nízkými a vysokými keři apod. Trávník kromě toho vytváří růžím příznivé mikroklima. Někdy ještě uplatňovaný názor, že trávník je v zahradě nevyužitou plochou, je přežitkem. Do rozlehlejší trávníkové plochy můžeme vysazovat skupinky nejméně 5 – 6 keřů stejné odrůdy na ploše geometrického tvaru velké minimálně 1 m2. Nepravidelně rozmístěné ostrůvky musejí být vzdáleny od sebe nejméně 1 m. Při pečlivě sladěných barvách lze dosáhnout zajímavých pohledů, měnících se podle toho, odkud je pozorovatel vidí. Trávník se musí ovšem udržovat, nesmí přerůstat. Mnohokvěté polyantky s jejich daleko zářícími shluky květů se uplatní výborně i jako zdůraznění velké barevné plochy jednoho tónu. Pravidelné, nejméně dvouřadové výsadby mnohokvětých růží budou dobře působit u vstupní cesty nebo vjezdu do domu.
Různé pergoly, růžemi obrostlé stěny i živé ploty z růží mohou velmi vhodně rozčlenit prostor větší zahrady na samostatné díly, kterým dáme určitý ráz, a získáme tím různé zajímavé pohledy. Kde je krásný výhled do okolní krajiny, můžeme si průhled sloupovím pergoly orámovat květy růží. Stálá rozmanitost zvyšuje estetickou i obytnou hodnotu zahrady. Růže na trelážích nebo živé ploty z růžových keřů mohou oddělit také užitkovou část od okrasné, zastínit odpočívadlo nebo omezit výhled od sousedů.
V nynější době roste počet milovníků krásy, kteří správně vidí v zahradě místo k zotavení a načerpání nových sil pro příští pracovní den. Plocha nemusí být velká, důležité je, aby se stala přírodním prodloužením bytu, kouskem přírody, kde je možno trávit v klidu chvíle odpočinku. Základní myšlenkou takové zahrady je naprostá jednoduchost všech tvarů. Vpravit do dané rozlohy velké množství různorodých prvků, to není velké umění. Naopak, v zahradě je nutno se zříci všeho, co tříští pohled, rozptyluje a vnáší do prostoru neklid.
V posledních desetiletích rozšířený sortiment zakrslých a miniaturních růží zjednal královně květin přístup i na skalky. Nesázíme je mezi bujně se rozrůstající druhy skalniček, ale raději do sousedství jiných zakrslých dřevin. Drobnokvěté, nízké růžičky s jasně zeleným listem se jedinečně uplatňují vedle tmavších skalničkových konifer náznakem velmi působivých kontrastů. Na skalku je lépe sázet jednobarevné odrůdy. U dvoubarevných je zpravidla vnitřek květu v barevném protikladu k vnějším korunním plátkům, a to ztěžuje volbu harmonické barvy sousedních skalniček. Obzvlášť drobné odrůdy vypadají lépe, je-li několik keříčků stejné odrůdy pohromadě. Jejich keříky kvetoucí v živé barvě, vyniknou zejména v době, kdy právě nekvete mnoho pestrých skalniček.
Na skalce s velkými kameny se dobře vyjímá i větší růžový keřík při mohutnějším balvanu. Správně volená a přiřazená růže je velmi efektní. Z různých miniaturních růží můžeme sestavit celou růžovou skalku nebo růžovou zahrádku na několika čtverečních metrech.
Opakem těchto miniatur z říše růží jsou bujné, mohutné keře některých druhů a odrůd, používaných jako živé ploty. Živý plot z růží je nenásilným pokračováním zahradní scenérie a nevyžaduje pracnou a nákladnou údržbu. Zejména v přírodě, u chaty v přírodním prostředí, se může uplatnit živý plot z keřů, vysázených volně nepravidelně, takže neruší ráz krajiny.
Některé botanické růže vytvářejí husté, po několika letech nepropustné ploty s pevnou dřevitou kostrou. Kde stojí urostlý plot z R. rugosa, tudy nikdo neprojde. Živé růžové ploty mohou ohraničovat zahrady nebo zelené plochy proti ulicím i zakrývat nevzhledná místa nebo tvořit ochranu proti větru, prachu a hluku, a jsou zároveň součástí celkového ozelenění.
Nejlepším dojmem působí živý plot z jednoho druhu růží. Z tzv. botanických růží jsou k tomu nejvodnější: R. canina – růžová, vysoká 2 m, R. multiflora – bílé květy v hustých chomáčcích, vysoká 2 – 3 m, R. rubiginosa – růžově červená, vysoká 2,50 m, R. rubrifolia – světle červená, vysoká 2 m, R. rugosa – světle červená nebo bílá, vysoká 1,50 – 2 m, R. pimpinellifolia (dříve zvaná R. spinosossima) – bílá, světle žlutá, někdy i růžová, vysoká 1,20 – 1,40 m, R. virginiana – světle červená, vysoká 1,50 m a R. nitida, růžová, vysoká 1 m.
Mezi sadovými růžemi jsou k tomu účelu vhodné např. vícekrát kvetoucí odrůdy ʼF. J. Grootendorstʼ – svítivě červená, vysoká 1 m, ʼPink Grootedorstʼ – světle růžová, vysoká 1 m, dále ʼDirigentʼ – krvavě červená, vysoká 1,50 až 2 m, ʼFeuerwerkʼ – ohnivě oranžová, vysoká 1,50 m, nebo jen jednou kvetoucí ʼFrühlingsgoldʼ – zlatožlutá, vysoká 1,50 m, ʼParkjuwelʼ – krvavě červená, vysoká 1,50 m.
Pro mohutný živý plot se mohou použít i zvlášť vzrůstné odrůdy polyantahybridů a floribund, např. až 1,50 m vysoká ʼCappa Magnaʼ nebo 1,20 m vysoké silné keře ʼGrand Mogolʼ a ʼEmeraude dʼOrʼ.
Pro docela nízké plůtky, spíše symbolické, určující jen linii ohraničení, od nichž se nevyžaduje nepropustnost, a jimiž rozdělujeme např. jednotlivé dílce uvnitř zahrádkové osady apod., výborně poslouží kterákoliv bujnější polyantka, polantahybrid nebo floribunda, tvořící košaté keře. V tom případě vysazujeme dvě řady růží ve sponu o něco menším než obvykle.