Růže v květináčích mohou právě tak dobře zdobit okna bytu nebo květinový stolek v místnosti blízko okna, jako kterákoliv pokojová rostlina. Dobře se daří i na balkónech a v okenních truhlících, jen v letních slunných dnech musíme pamatovat na přistínění nádob, aby se příliš nepřehřívala zemina. Růže vyžadují dostatek světla a slunce, ale vhodnější jsou pro ně okna obrácená k východu nebo na západ, kde tak rychle neodkvétají.
Rostliny můžeme buď vypěstovat z řízků přímo zasazených do květináče, nebo z předpěstovaných sazenic. Ze řízků pěstujeme hlavně miniaturní růže, vesměs pravokořenné, např. růžové ʼFrench Pinkʼ a ʼLady Annʼ, červené ʼMidgetʼ a ʼPerla dʼAlcanadaʼ, žluté ʼColibriʼ a ʼRosinaʼ a bílé ʼPresumidaʼ a ʼPour Toiʼ.
Z polyantek, floribund a čajohybridů volíme zejména odrůdy nízkého vzrůstu, rostoucí spíše košatě, jako např. ʼMargo Kosterʼ, ʼDick Kosterʼ, ʼMuttertagʼ, ʼVatertagʼ, ʼGabrielle Privatʼ, ʼCarolʼ aj. Pro růže naočkované k pěstování v květináčích je nejvhodnější podnoží R. multiflora.
Růže z volné půdy přesazujeme koncem října do dostatečně hlubokých květináčů, alespoň čtrnácticentimetrových, do dobré hlinité zeminy. Nepřidáváme žádná hnojiva. Kořeny zkrátíme a děláme současně silný řez výhonů na dvě až čtyři očka. Ponecháme je pak na velmi světlém místě při mírné zálivce při teplotě 4 – 8 °C až do konce ledna. Začátkem února zvýšíme teplotu na 18 – 20 °C a asi po třech týdnech jí snížíme o dva stupně. Vyšší počáteční teplota přivodí stejnoměrnější vyrašení. Vydatně zaléváme po celý březen a přihnojujeme roztoky plných hnojiv (Cererit, později Herbasyn l), aby rostliny sílily a brzy nasadily poupata. Jakmile lze na poupatech rozeznat barvu, snižujeme teplotu o další dva stupně, asi na 15 – 16 °C, a tím rostliny otužujeme. Při této teplotě rozkvétají růže již v druhé polovině dubna a v místnosti květy dlouho vydrží.
Po odkvětu obnovíme v květináčích vrchní vrstvu zeminy a přemisťujeme je za podmračného dne do zahrady, kde celý květináč zapustíme do půdy, aby se zemina v květináči nezahřívala a nevysychala. Dále růže ošetřujeme jako záhonové rostliny, ale chceme-li, aby nám doma kvetly až v pozdním podzimu a třeba o vánocích, musíme vyštipovat po celé léto poupata již za zelena, aby se rostliny nevysilovaly; naposled vyštipujeme poupata v září. Potom včas, ještě před příchodem mrazivých nocí přenášíme květináče do bytu.
Někdy se nízké odrůdy v květináčích příliš vytáhnou, zpravidla vlivem nedostatku světla v předjaří, a nevypadají pěkně. Jindy bychom rádi pěstovali v bytě i odrůdu, která právě nepatří mezi nízké. V takových případech pomohou regulátory růstu, jimiž působíme na zkrácení internodií. Celá rostlina je pak nižší a olistění hustší. Na růže takto působí chlorcholinchlorid, vedený v obchodě pod označením CCC nebo Retacel. Když u rašící růže dosáhne mladý výhonek délky asi 5 – 10 cm, zalijeme ji 2% roztokem tohoto přípravku tak opatrně, abychom nepotřísnili lístky. Na 10 rostlin postačí 1 l roztoku. Takto ošetřená růže dosáhne asi dvou třetin, popřípadě pouze poloviny své normální výšky; záleží na odrůdě a také na vnějších vlivech. Ošetřením přípravkem CCC se rozkvět oddálí o několik dnů, ale to je celkem bezvýznamné vzhledem k celkovému výsledku.
Růže v květináčích vyžadují značnou péči a nedožívají se zpravidla mnoha let, ale jsou v bytě vzácnou rostlinou, půvabnou jak svými květy, tak zejména u miniaturních růží i velmi jemným olistěním.