Růže má všechny vlastnosti, vyžadované při vytváření veřejné zeleně: trvanlivost, nenáročnost, malé požadavky na péči, zimovzdornost, odolnost proti vlivům počasí, přizpůsobivost k jiným rostlinám – v mnoha případech jsou předností i ostny – a navíc barevnou a tvarovanou krásu i vůni! Proto je růže v dnešním plánování zeleně naprosto nepostradatelná. Při plánování veřejné zeleně musíme brát v úvahu potřebu ruční práce a volit pro doplnění růžemi druhy i odrůdy vyžadující co nejméně ošetření.
Mnohokvěté růže rostou košatěji, lépe kryjí půdu, a také bohatěji a téměř nepřetržitě po celé léto kvetou. Některé odrůdy kromě toho shazují samy odkvetlé květy, takže odpadá i práce s jejich odřezáváním. Podle prostorového a plošného utváření návsí i městských prostranství jsou možné různé varianty od geometrických tvarů záhonů a skupinových výsadeb až k zcela volné výsadbě. Na větších plochách se lépe uplatní některé sadové nebo tzv. botanické růže, které nemají velké nároky na ošetření a ani nevyžadují pracné zakrývání na zimu.
Záhony růží na náměstích i na ulicích nemohou být nikdy přímo na okraji rušné dopravní komunikace, kde se v zimě sníh rozmrazuje posypovou solí a nahrnuje na přilehlou plochu. Růžím škodí také větší množství výfukových plynů z motorových vozidel. Jsou-li růže vysázeny v blízkosti vozovky, potom musejí být od ní odděleny dostatečnou šíří trávníku.
Často v menších obcích vede průjezdní silnice právě přes náves. Jistě se na návsi dá najít i klidnější místo, kde se v trávníkové zeleni budou dobře vyjímat růže. Nebudeme tam však sázet čajohybridy, které by navíc v tomto prostředí působily cize, nýbrž mnohokvěté růže, skupiny různých odrůd polyantek a polyantahybridů. V obcích, kde se nyní spojují okolní předzahrádky s návsí, najde vhodné místo náročnější květena, a tedy i čajohybridy.
V sídlištích se řídí úpravy zelených ploch architekturou staveb a tomu bude podléhat i volba růží i jejich rozmístění.
Velmi pěkné je osázení přístupové cesty k nějakému monumentu nebo památníku po obou stranách řadou stromkových růží. Nejhezčí k tomu jsou růže jedné odrůdy, tedy stejné barvy, a je ovšem třeba, aby všechny stromky měly i stejnou výšku a ani korunky se příliš nelišily od sebe. Někdy se nepodaří získat stejně vysoké stromky. V tom případě je roztřídíme podle výšky a začneme sázet od předu nejnižší, takže korunky se zdvihají postupně až k objektu, který chceme výsadbou zdůraznit. Takové uspořádání ještě zvýší zamýšlený účinek.
Pro sadovnické účely jsou růže nepostradatelnou rostlinou a v parcích mají mnohostranné využití jak bohatstvím barevných odstínů, tak i rozmanitým vzhledem keřů (od nižších košatých přes vysoké sevřené až k pnoucím růžím s dlouhými výhony nebo rozložitým keřům růží sadových a botanických). Růže rozkvétají v době, kdy už většina kvetoucích keřů přestala kvést, a rozvíjejí poslední poupata ještě tehdy, kdy podzimní mrazíky poškodily květy mnoha jiných rostlin. Listy některých druhů růží mají na podzim zajímavé zbarvení, některé mají ozdobně červené ostny a také různě tvarované šípky zdobí keře paletou barevných tónů od světle žluté do sytě červené až nafialovělé. Listy některých růží mají trvale zvláštní barevný odstín a záhon barevně odlišují i v době, kdy nekvetou. Důležitě jsou i odrůdy s květy odolávajícími dešťům.
Výběr druhů a odrůd růží bude vždy záviset na terénu a na celkovém řešení parku. Sadové a tzv. botanické druhy, sázené ve velkých trávníkových plochách buď jako solitéry, nebo ve skupinách, velmi vyniknou před tmavou kulisou jehličnanů. Z polyantahybridů a floribund jsou vhodnější především odrůdy s volnější stavbou výhonů a jednoduchými nebo poloplnými květy čistých, živých barev. V rovné travnaté ploše bez výrazného pozadí lze střídat záhony různých barevných odstínů. Rozměry záhonů se mají podřídit odstupu pozorovatele, tedy vzdálenosti přístupových cest a vyhlídkových míst. Nevhodná je jednořadová výsadba polyantek, jako obruba cesty – vždy mají být alespoň dvě nebo lépe tři řady. Působivá je určitá úměrnost šířky záhonů: k širší cestě – širší záhon. Tvrdé obrysy širokých zpevněných cest s pravidelnými liniemi schodišť ještě umocňuje výsadba souběžných podélných záhonů, ale jejich strohost může velmi ztlumit zřízení nepravidelných záhonů. Nízké živé plůtky z růží velmi úspěšně brání nevítanému zkracování cesty přes trávníkové plochy a někdy i přes záhony.
Pnoucí růže jsou stále ještě nedoceněny při parkových úpravách. Nemusí být vždy vedeny po sloupech a pergolách, ale mohou také volně viset z terasy, splývat po svahu a pokrývat půdu. Pnoucí růže, rozkládající své výhony bez opory v širokých volných obloucích uprostřed travnatého palouku, je nádherná.
Velkokvěté růže jsou sice velmi krásné, jejich tvary a barvy jednotlivých květů i jejich příjemná vůně jsou stále středem obdivu, ale nejsou vhodné k vytvoření barevné plochy v sadových úpravách. Zvláště odrůdy se vzpřímenými, dlouhými výhony, vysloveně označované jako vhodné pro řez květů, nekryjí dobře půdu a nepřicházejí proto v úvahu pro dekorativní osázení záhonů. V parcích vynikne jejich vysoká hodnota teprve ve zvláštních oddílech – rozáriích, kde jsou pohromadě jen záhony růží s doplňujícím trávníkem, popřípadě doprovodnými dřevinami a trvalkami.
V rozáriích se také někdy zakládají různě upravené vodní plochy, jako bazény nebo umělé toky, které zvyšují půvab růží, ale hlavně zvlhčují růžím vzduch v době horkých letních dnů. K dotvoření klidné nálady růžové zahrady přispívá někdy velká ozdobná váza nebo sochařské dílo, které na přiměřeně voleném místě udává ráz celé úpravy.
Význam zeleně a květin je chápán správně ve výrobních a jiných závodech, kde cesta do podniku je osázena květinami a kvetoucími keři. Zeleň a živé barvy květů jsou také částí životního prostředí zaměstnanců a příjemným uvítáním při příchodu do práce. Nebývá tu snadná volba rostlin, kvetoucích bohatě a trvale, protože jsou zde často nepříznivé podmínky, jako znečištěné ovzduší, nedostatečné osvětlení aj. Je nutno vybírat k takovým účelům rostliny odolné. Zjistilo se, že právě růže se dobře osvědčují na exponovaných stanovištích a že např. snášejí poměrně nejlépe i vysoký obsah kysličníku siřičitého v ovzduší.
Mnoho úsilí věnovali odborníci výběru nejvhodnějších dřevin pro osázení okrajů moderních autostrád, kde tyto pásy zeleně plní také funkci tlumicího prostoru při haváriích, slouží pro zpevnění svahů, snižují požadavky na údržbu a pomáhají řešit další technické a hospodářské problémy moderní dopravy. Zvítězily růže, ovšem růže přírodního charakteru, tzv. botanické. Nyní se již vysazují v mnoha tisících po okrajích dálnic. Všechny jiné dřeviny jsou zakrátko zničeny výfukovými plyny a rozstřikovanou rozmrazovací solí, kdežto růže odolává, zvláště R. rugosa, která má obzvláštní snášenlivost k soli a která vytrvává i ve středních pásech dvouproudových autostrád. Výškou svého růstu je ve středních pásech účinnou ochranou proti oslnění, i pod sněhem ohraničuje jízdní pruhy a její výsadby tlumí přímý náraz při vybočení aut.
Vhodné jsou i další tzv. botanické druhy růží, jako Rosa canina, R. glauca, R. multiflora, R. rubiginosa a jedna z nejnižších botanických růží R. nitida, která velmi dobře snáší sucho, a hodí se tedy i do lehčích půd.